Innamoase a settant’anni

Stampa questo copione

INNAMÖÂSE A SETTANT’ANNI

3atti comico-sentimentali in genovese di

Giancarlo Migliorini

n. posizione Siae 256204

giancarlo-migliorini@libero.it cell. 3393164154

PRIMA DI RAPPRESENTARLA PREGO CONTATTARMI

TOMMASO – Vecchio attore di teatro

TERESA – 2^ Badante

CHECCO - Figlio di Tommaso

LOENSO – Figlio di Tommaso

LISETTA – Portinaia

GIOBATTA – Marito di Lisetta

LUIGIA – Vicina di casa

Il DOTTORE

JOLE – 1^ Badante

DELIA – Moglie defunta di Tommaso

I due fratelli (Checco e Loenso)  possono essere fratello e sorella o due sorelle.

Il marito di Lisetta (Giobatta) può interpretare anche il medico.

La sorella più giovane può interpretare anche Delia.

In questo caso bastano 8 attori.

SCENA FISSA

(LA SCENA RAPPRESENTA IL SOGGIORNO DELLA CASA DI MAXO. DENOTA UNA CERTA AGIATEZZA E BUON GUSTO. QUA E LÁ SULLE PARETI VECCHIE LOCANDINE DI COMMEDIE TEATRALI).


1


(GUARDA SCONSOLATA LOENSO)

1° ATTO

Scena 1

(ALL'ALZARSI DEL SIPARIO VEDREMO CHECCO E LOENSO, I FIGLI, CAMMINARE SU E GIÚ NERVOSAMENTE PER LA STANZA. AD UN CERTO PUNTO ENTRA, DA UNA PORTA LATERALE, IL MEDICO CON LA SUA VALIGETTA IN MANO. SI DIRIGE VERSO IL TAVOLO)

CHECCO(GLI VA INCONTRO) Alloa, sciô mêgo…

MEDICO(INDICA LA SEDIA) Posso?

LOENSO – Ma prego. (GLI SPOSTA LA SEDIA E LO FA ACCOMODARE).

MEDICO(FRUGA NELLA SUA BORSA PER CERCARE IL RICETTARIO MA AL SUOPOSTO ESTRAE UN REGGISENO ROSSO CHE GUARDA CON NOSTALGIA, NE ASSAPORA IL

PROFUMO E CON FARE SOGNANTE  MORMORA…) A sciâ Carlotta… (SI DA’ UN

CONTEGNO, TIRA FUORI IL RICETTARIO E MENTRE SCRIVE DICE) O pêu aççende 'nacandeja in gexa, anzi, anche ciû de ûnn-a. L'emmö tjô fêua pe-i cavelli. Ma o l'é 'n ommo forte e o se repiggiâ fîto, s’o ségue scrupulosamente questa cûra. Me raccomando, ninte sforsci, ripöso assolûto e mangiâ leggero.

CHECCO – Quande scià passa a riveddilo?

MEDICO – Molto fïto, questo o l'é o vantaggio d'avéi o mëgo in tä scâ.

LOENSO - (DALLA COMUNE) Arreveise, sciô mëgo, e grazie de tûtto (IL DOTTORERISPONDE AL SALUTO).

Scena 2

CHECCO – 'Sta votta a gh'é andæta de lûsso. Ma ôa o se deve cûrä pe repiggiâse. E, suviatûtto, ö se deve mette in t'a testa ch'ö no l'é ciù 'n figgiêu! Ö va in palestra a fâ di sforsci, o sûa e coscì ö s'è beccou 'na bella purmunïa.

LOENSO – Côse gh'é de mâ s'ö çerca de mantegnîse in forma? Ö spirito ö l'é ancon quello de quande ö giâva ö möndo con a sò compagnia teatrale.

CHECCO – Ö spirito, ma i anni no. I proscimi sön settanta!

LOENSO – Sssccc… ôa nö te scâdâ, ch'ö porrieiva sentïte.

CHECCO – Famme 'n po’ vedde a ricetta. "Sei scatole di ricostituente Riposil,

una iniezione ogni sei ore, giorno e notte".                                                                                                                                                 E chi

ghe-e fâ? Ghe mancava anche questa!

LOENSO – Bezêugna attrövâ 'n'infermea.

CHECCO – 'N'infermea a nö basta. Ghe vêu quarched'ûnn-a ch'a se posse fermâ chì anche a dormî. 'Na pöntûa ogni sei ôe, "giorno e notte" ti capisci? E poi, chi ghe fà da mangiâ? E a casa? Chi ghe pensa a mette in ordine?

LOENSO – Doppo tûtto ö l'é noströ pöæ. Ti pörriesci avei ûn po' ciû de consciderazion pe lé!


2


CHECCO – Appuntö, t'hæ dïto ben: "nostro pöæ" E ti, côse ti fæ pe lé? Ûn bello ninte!

LOENSO – Ma cön tûtti i mæ impegni, cömme fassö a stagghe apprêuvo? E poi mi e puntûe nö e sò fâ!

Scena 3

MAXO-(ENTRA, E' IN GIACCA DA CASA, ELEGANTE NELLA SUA SEMPLICITÁ. E' UN

PO' TRABALLANTE SULLE GAMBE) Nö ti vorriæ miga fâ pratica cô mæ panê?!?!

(LOENSO E CHECCO GLI VANNO INCONTRO PREMUROSI PER SORREGGERLO MA LUI SI

DIVINCOLA, PROBABILMENTE HA SENTITO… I FIGLI SONO UN PO' IMBARAZZATI)Ma

quanta premûa…grazie, ghe a façço da solo (SI SIEDE IN POLTRONA). Me despiaxe dâve tûtto questo fastidio proprio ôa che dovei andâ in ferie.

LOENSO – Ma côse ti dixi, t'é nostro poæ!!

MAXO(CON IRONIA) Alloa no partî?

CHECCO - Ti sæ, veramente… emmö zà prenutou…

LOENSO - Emmo zà dæto l'antiçipo…

CHECCO - Ma no te preoccûpâ, emmo pensou a tûtto. Te piggemmo 'na "badante" ch'a se occûpiâ de tì, giorno e nêutte.

MAXO – 'na côse?

LOENSO – Badante. 'Na scignoa ch'a te fâ da mangiâ, a te fâ e poliscie de casa, a te fâ e puntûe… insomma, a te bada.

MAXO - E chi bada ä badante ch'a no se freghe l'argenteria?

CHECCO - Piggiemo informaziöin, primma de mettitela in casa. (RIVOLTA ALOENSO) Anzi, sajâ mëgio andâ sûbito a mette l'annunçio in sciô Secolo. Intantofémmo ûn po' de provviste.

Scena 4

(MENTRE LOENSO E CHECCO ESCONO ENTRA GIOBATTA, IL PORTIERE. PORTA UNA PICCOLA TEGLIA TONDA COPERTA DA UNA SALVIETTA. SALUTI A SOGGETTO TRA I QUATTRO).

CHECCO(RIVOLTA A MAXO) Gh'é ö sciö Giobatta, o portê.

GIO – Bön giorno, commendatô. Comm'a va?

MAXO – Dimmö ben. Cian cianin me staggö repiggiando. Segûo che me-a sön vista brûtta. Ma ôa a và mëgio.

GIO – Mæ möggé a ghe manda questa torta ch'a l'ha fæta lé proprio pe vöscià. MAXO – Ohh.. Troppö gentile ma scià-o sa che gh'ho 'na punta de diabete…


3


(GIO GUARDA MAXO CON INTENZIONE).

GIO – Côse scià vêu che ghe faççe 'na fetta de tôrta ogni tanto? E pensâ che quande l'ho spösâ a nö saveiva mancö chêuxe due êuve a-o tiànin. Ma da quande gh'ho regalou "L'antica cuciniera genovese"… a l'é sempre attaccâ a-i förnelli a fâ esperimenti…

MAXO – E quande scià ghe l'ha regalâ?

GIO – L'atro giörno, pe ö sêu compleanno.

MAXO(CAMBIA ESPRESSIONE. ORA OSSERVA LA TORTA CON SGUARDO MOLTOSOSPETTOSO E LA DEPONE DA QUALCHE PARTE COME SE FOSSE VELENO) Ah…

GIO – Cömmendatö… pe-a veitæ mi vöeiva anche dïghe che… eccö… nö so da che parte incömençà…

MAXO – Côse gh'é… sò möggé a l'ha zà avvelenou quarched'ûn?

GIO – Nö, nö. E gh'ammanchieiva atrö!

MAXO – E allöa?

GIO(CERCA E TROVA IL CORAGGIO) Vöeivo dïghe che mi… che mi… sön ûn poeta! Eccö, ghe l'ho dîtö.

MAXO(RIMANE UN PO' MERAVIGLIATO) E ben, côse gh'é de mâ? Tutti gh'emmö 'na venn-a poetica ch'a fa palpitâ ö noströ chêu. Guai söfföcala! Anzi, bezêugna lasciala libera de esprimmise cômme mêgio a vêgne.

GIO – Cömme scià gh'ha raxion, commendatö. Ma pe esprimmise ghe vêu armenö ûn atrö ch'ö te stagghe a sentî…

MAXO(CHE HA CAPITO DOVE VUOLE ARRIVARE) E scià nö l'ha prövou cön sò möggé?

GIO – Cöse scià vêu, a l'é solo 'na portëa… A nö m'accapieiva… Vöscià, invece, scià l'é ûn artista, ûn di mëgio attori dö nostro teatro… 'n animo senscibile…'n ommö ch'ö l'ha giou ö möndo… ch'ö cönösce a vitta… ch'ö …

MAXO(LO INTERROMPE) Va ben, va ben. Ho accapiö. Me töcca… E cömme a se intitöla questa poexia che scià vörrieiva dïme?

GIO(POESIA D'AMORE PER UNA DONNA, VOLUTAMENTE AULICA, RINDONDANTE.

MAXO NE RIMARRÁ PIACEVOLMENTE COLPITO).

"Per un momento"

Bella, procace, eterea,

fatta di sol nascente

ammaliatrice ferrea

turbor della mia mente.


4


(CERCANDO NELLE TASCHE)

Oh deliranti notti

sognando le tue labbra,

ma nel fulgor degli occhi

vidi disprezzo e rabbia.

E' gelido il tuo cuor

racchiuso nel mistero

non vuol provar l'ardor

per un uom che ne sia fiero.

Prostrato al tuo cospetto

scemato ormai l'orgoglio

son qui, battente il petto,

ma l'amor tuo io voglio!

MAXO – Complimenti, sciö Giobatta, veramente bella. Però, se scià me permette 'na piccola osservazion, scià dövieiva dîla con meno énfaxi e ciû "sentïa".

GIO – Comme saieiva a dî "ciû sentïa"?… (NON OSA MA ALLA FINE…) Scià me-a leze voscià, sciö commendatô?

MAXO – Scià me dagghe chì.

"Per un momento"

Bella, procace, eterea,

fatta di sol nascente

ammaliatrice ferrea

turbor della mia mente.

Oh deliranti notti

sognando le tue labbra,

ma nel fulgor degli occhi

vidi disprezzo e rabbia.

E' gelido il tuo cuor

racchiuso nel mistero

non vuol provar l'ardor

per un uom che ne sia fiero.

Prostrato al tuo cospetto

scemato ormai l'orgoglio

son qui, battente il petto,

ma l'amor tuo io voglio!

GIO(E' COME INEBETITO. SEMBRA UN'ALTRA POESIA) Ma nö l'é poscibile. A l'é belliscima. Ma l'ho scrîta mì? Sciö commendatö, scià m'ha fæto ö regallo ciû bellö

dö mondo. Ôa ho accapïo che sön ûn vero poeta!!!                                                                                                                                                     Scià

me ne lêze 'n'atra?

MAXO – A proscima votta. Ôa, se scià permette, son ûn po' stanco…


5


GIO – Giûsto, giûsto. Scià me scûse do distûrbo, sciô commendatö. (MAXO LOACCOMPAGNA ALLA PORTA) E pensâ che mæ mōggêa dixe che no son manco bon afâ a punta a-o lapis! (ESCE).

Scena 5

(MAXO RESTA SOLO. VAGA UN PO' PER LA STANZA FINCHÉ PASSA DAVANTI ALLA FOTO-RITRATTO DELLA MOGLIE DEFUNTA SUL COMÓ. LA PRENDE E LA PORTA CON SÉ QUANDO SI SIEDE AL TAVOLO DEL TINELLO. LA GUARDA CON MOLTA TENEREZZA. SCENDE UNA LACRIMA CHE ASCIUGA. POSA LA FOTO SUL TAVOLO, TIRA FUORI DALLA TASCA DELLA GIACCA DUE LETTERE E LEGGE MENTALMENTE LA 1^. SI UDIRÁ LA VOCE REGISTRATA DELLA MOGLIE IN TUTTA LA SALA).

Maxo mio adorato,

mi manchi!

Mi mancano i tuoi sorrisi, il tuo sguardo colmo d'amore, le tue tenere carezze…

I nostri bambini stanno diventando degli ometti e questo mi preoccupa un po' . Ieri sera ho sorpreso Lorenzo mentre stringeva con passione la mano della sua nuova fiamma.

Non comprare i giornali, ci penso già io a ritagliare le critiche di tutti i tuoi successi.

Appena ritornerai le incolleremo insieme sul tuo album.

Domani ho un appuntamento col medico, niente di grave spero, solo una febbriciattola che non mi abbandona da giorni.

Ora ti lascio, mi sento un po' affaticata.

Non passa giorno che non pensi a te.

Mi manchi! Mi manchi! Mi manchi!

Tua per sempre, Delia

(MAXO PRENDE LA SECONDA LETTERA, É LA SUA RISPOSTA. LEGGE A VOCE ALTA).

Dolce amore mio,

mi manchi anche tu, da morire. Gli unici momenti in cui, confesso, sei fuori dalla mia mente è quando sono in scena. Ma appena cala il sipario del teatro si apre quello che mi riconduce a te.

Presto sarò a casa, giusto in tempo per festeggiare il nostro anniversario. Avrei un'idea: rivivere quella serata a Portofino esattamente come si svolse vent'anni fa. Cenetta nello stesso ristorante, passeggiata mano nella mano lungo il molo e… Beh, poi sai come finì…

Le ultime tue righe mi hanno fatto preoccupare, ma sono sicuro che è solo un po' d'influenza fuori stagione.


6


Ti penso, ti amo e ti desidero come il primo giorno…

Tuo per sempre

Maxo

(AL TERMINE DELLA LETTURA MAXO PRENDE LA FOTO-RITRATTO, LA STRINGE A SÉ E SINGHIOZZA SOMMESSAMENTE. LO SQUILLO DEL CAMPANELLO DI CASA LO RICONDUCE ALLA REALTÁ. VA AD APRIRE.

ENTRANO GIOBATTA E  LISETTA, SUA MOGLIE).

Scena 6

GIO – Scià me scûse se-o destûrbo commendatô, ma se tratta de 'na cösa troppö importante.

MAXO – Bongiorno scià Lisetta.

LISETTA – Bongiorno commendatô.

MAXO – A ringrazio tanto dö gentile pensiero (ALLUDENDO ALLA TORTA).

LISETTA – De ninte, commendatô. A gh'é piaxûa?

MAXO – Veramente nö l'ho ancon assazâ, voeivo tegnïmela pe l'ôa do tè, pe gûstamela mëgio… Ma scià me dïva, sciô Giobatta?

GIO – Mæ möggé a nö vêu credde che scià m'ha fæto i complimenti pe a mæ poexia!

MAXO – Ma segûo, l'ho attrövâ incantevole.

GIO(RIVOLTO A LISETTA) Ti senti? Ti senti? Incantevole!

LISETTA - Commendatô, scià se l'è mezûâ a freve, anchêu?

GIO – Ancön nö.

LISETTA – Ah ecco… Scià se-a mezûe, scià se-a mezûe… ché de votte pâ de stâ ben e invece… Döve scià-ö tegne ö termometro?

MAXO – Lì, in quella cantia.

LISETTA – Scià vegne, scià s'assette chì, bello còmodo, che ghe penso mi. (RIVOLTA AL MARITO) E coscì tè convinto d'êseûn poeta… bene e allöa mi te metto

âprêuva, intanto aspëtemmo ö termometro. GIO – Â prêuva? E cömme?

LISETTA – Se t'é ûn verö poeta ti devi êse bravo a fâ e rimme. Vea, commendatô?


7


MAXO(MAXO STÁ AL GIOCO ANCHE PER DISTRARSI)  Segûo, segûo.

LISETTA – Allöa, mi te diggö tre parolle e ti ti devi fa e rimme.

GIO – Dai, ghe staggö!

LISETTA – Alloa, vedemmo 'n po'… "Fiore, luna, rebecca."

GIO

Oh infinito amore

Tu sei la mia luna,

cogliendo questo fiore

farò la mia fortuna.

Sincero, innamorato,

il cuore mio non pecca

son tanto accalorato

che tolgo la rebecca

LISETTA

lascia perdere la luna

riabbotona la rebecca

fatti un decotto ai fiori

così non fai cilecca

GIO – (É PRESO DI SORPRESA) Ancon 'na votta!

LISETTA – "Profumo, fiori, campi."

GIO

Qual leggiadro augell

volo di fiore in fiore,

inseguo il tuo profumo

all´insegna dell´amore,

bramando dolci istanti

là, nel fulgor dei campi.

LISETTA -

Preda tua ambita

mi rincorri in mezzo ai campi,

occhio alla mossa ardita!

Che come al solito t´inciampi.

Ti veddi che son ciû poeta mi de tì?

(GIO. RIMANE SENZA PAROLE).

LISETTA(RIVOLTA A MAXO) Döviescimo ësighe. Scià me fasse vedde ö termometro, commendatô.

(MAXO GLIELO PORGE).

LISETTA(FA LA SCENA) O bello Segnô caô. Cöse gh'aveivo dïto? 39 e ½,


8


LISETTA

(GIO. ESCE).

(RIVOLTA A MAXO)

febbre da delirio. (MENTRE LO DICE SCHIACCIA L'OCCHIO A MAXO CHE STA ALGIOCO). Con questa freve nö se sa ciû quello se dïxe! Scià se ne vagghe sûbito inletto, commendato.

MAXO – In effetti nö me sento tanto lûcido… (HA UN CENNO D'INTESA CON

LISETTA).

(GIOBATTA É INTERDETTO, NON SA COSA PENSARE. LE SUE CERTEZZE DI POETA COMINCIANO A VACILLARE).

LISETTA(RIVOLTA A GIOB.) Forza, "Virgilio" vanni da-o tò cöllega "Dante" ö

fainotto ad accattâ doî etti de gongorzolla, march.                                                                                                                                 L'ho

distrûto!

Scena 7

LISETTA - O sciô Checco o m'ha cöntou che stæ çercando 'na badante ch'a segge bönn-a a fâ anche e pöntûe. Semmö d'accordo che ghe mando mæ nessa. A l'é infermea diplomâ, attualmente a spassö. A dövieiva vegnî a presentase ciû tardi.

MAXO – Bene. (GUARDA INTENSAMENTE NEGLI OCCHI LISETTA)

Lisetta, vêuggio rifâlo!

LISETTA – Ma commendatô, scià l'é in convalescenza, scià l'é debole, ghe porieiva fâ mâ!

MAXO – No m' interessa, l'amô o l'é ciù forte dö pericolo!

LISETTA – Se i sò figgi o vegnan a savéi, no creddo che saieivan contenti.

MAXO – Pur de rivive quelli momenti, vêuggio cörrî o rischio.

(GLI STRINGE UNA MANO CON COMPLICITÁ GUARDANDOLO DRITTO

NEGLI OCCHI) D'accordo! (E LO TRASCINA LETTERALMENTE NELLA SUA CAMERA. SI ODONO DA FUORI RUMORI, VERSI E PAROLE CHE POSSONO FAR PENSARE AD UN INCONTRO EROTICO. MA SI TRATTA DI UN MALINTESO. ESCONO DALLA CAMERA E SI DIRIGONO TUTTI E DUE CON DECISIONE AL TAVOLO. LISETTA SI SIEDE. MAXO PRENDE LA FOTO-RITRATTO DELLA MOGLIE, UN PORTA CANDELA CHE REGGE UNA CANDELA BIANCA E POSA IL TUTTO SUL TAVOLO. SI SIEDE ACCANTO A LISETTA).

LISETTA – A candeja dev'ëse rössa!

MAXO – Quelle rösse l'emmö cönsûmæ tûtte.

LISETTA – No se pêu fâ co-a candeja gianca.

MAXO – Pe piaxei, Lisetta, scià prêuve o mæximo.

LISETTA – Però no ghe garantisciö ninte.

MAXO – Va ben, va ben, anemmö avanti.


9


(LISETTA ACCENDE LA CANDELA, CONTEMP. SI ABASSANO LE LUCI IN SCENA. POSANO LE MANI SUL TAVOLO E FANNO LA CATENA).

LISETTA – Spiriti buoni che vagate nelle tenebre, mi rivolgo a voi. Vi prego, mettete in contatto Maxo Parodi con l'anima santa della sua amata Delia. Quando siete pronti dateci un segno (SILENZIO ASSOLUTO - RIVOLTA A MAXO) Ghe l'aveivo dîto che ghe vêu a candeja rossa!

MAXO – Scià prêuve ancon 'na votta, pe piaxei, scià prêuve.

LISETTA – Armeno scià me dagghe 'na man! Scià ripete con mi. Anime buone del cielo.

MAXO – Anime buone del cielo.

LISETTA – Vi prego, metteteci in contatto con Delia Parodi.

MAXO – Vi prego, metteteci in contatto con la mia amata Delia.

LISETTA – Dateci un segno.

(POCO DOPO IL TAVOLO SI MUOVE).

MAXO – O méscia! O méscia!

LISETTA – Delia Parodi, se tè proprio tì, batti ûn cörpo.

(SI ODE UN COLPO VIOLENTISSIMO CHE FA SOBBALZARE I DUE).

LISETTA(LANCIA UN URLO) Ahhhhhhh!!! Se ti vêu parlà cön o têu Maxo, intra dentro de mi.

(LISETTA INCOMINCIA AD ANSIMARE E AGITARSI VIOLENTEMENTE POI SI CALMA IMPROVVISAMENTE. IL TONO DELLA VOCE É COMPLETAMENTE CAMBIATO, É LA VOCE DI DELIA [da dietro le quinte]).

DELIA\LISETTA - Maxo… Maxo… t'é stæto o mæ primmo e unico grande amô… Ti saiæ sempre in tö mæ chêu pe l'eternitæ…

MAXO – Delia, anima mia… anche mi te penso sempre… vêuggio vegnî da tì.

DELIA\LISETTA – L'é ancön fïto… Gh'é ancön tanto amô ch'o t'aspêta lì in sciä Tæra.

MAXO – No l'é poscibile, no l'é poscibile! Mi vêuggio ben solo a ti!

DELIA\LISETTA – T'hæ bêuzegno de 'na cömpagna ch'a te vêugge ben comme ti te meriti. Fîte de mi… fîte… fîte…

LISETTA(SI SQUOTE E RITORNA A PARLARE CON LA SUA VOCE) Côse l'é sûccesso?

No ricordo ninte. Comme mai a candeja aççeiza? L'é andæta via a lûxe?

MAXO–(SONO IN PIEDI, LA AFFERRA PER LE SPALLE E LA SCUOTE VIOLENTEMENTEMENTRE DICE) Délia! Délia!


10


Luigia, prego, scià s'accomode.

LUIGIA(SEMBRA UNA SCOIATTOLINA IN AMORE. STAGIONATA MA VESTE COMEUNA RAGAZZINA. PORTA UN BUFFO CAPPELLINO ED UNO SPESSO PAIO D'OCCHIALI DA VISTA, E’ MEZZA "CECATA". HA CON SÉ UN PACCHETTO) Bön giorno, sciô Maxo, böngiorno. E andemmo, ghe l'ho zà dïto tante votte de ciammame Luisetta.

MAXO – Luisetta, (SUL PUBBLICO) sei veloce come una saetta…

LUIGIA – Cömme scià dïxe?

MAXO(IRONICO) Dïvo che anchêu scià l'é perfetta. Ma che bello vestitin che scià gh'ha, cöscì sobrio…

LUIGIA – Sci, l'é vea, o riflette o mæ ûmô d'anchêu, sön triste. MAXO – Ancön d'assæ.

LUIGIA – Cömme?

MAXO – No, dïvo ancön d'assæ che scià l'é vegnûa a trövame cöscì a tïo sciû mi de morale. E, cöse l'é che l'amarezza?

LUIGIA(PROFONDO SOSPIRO) Scià vagghe là che scià-o sa ben che scià l'é vöscià a mæ spinn-a 'n tö chêu!

MAXO – E ma allöa bezêugna ciammâ o cardiôlögo.

LUIGIA(FATALE) Scià l'é voscià a mæ mêxinn-a, sölo che vöscià scià no me vêu cûrâ, cattivo!

MAXO – Sciâ Luisetta, quella mêxinn-a lì no l'addêuvio ciù da tanto tempo…

LUIGIA – Ma no l'é cömme andâ in bicicletta? 'Na votta imparou nö s'ascorda ciù pê tûtta a vitta.

MAXO – A mæ bicicletta a gh'ha e gömme sgönfie e mi vaggö a pê da 'n bello toccö.

LUIGIA – Sön segûa che mi riusciæ a ………

11

VICINA DI CASA, VEDOVA ANCHE LEI, SPASIMANTE DI MAXO)

Bön giorno, scià

Scena 8

MAXO(É FRASTONATO, SI ABBANDONA SUL DIVANO ASSORTO NEI SUOI PENSIERI.IL CAMPANELLO DELLA PORTA LO SCUOTE. VA AD APRIRE. ENTRA LUIGIA, UNA

(ESCE BRONTOLANDO).

LISETTA – No sön so möggé! Son a Lisetta, a portéa... (AL PUBBLICO) Tûtte e votte a stessa stôja! Ogni tanto o me scrolla cömme 'n erbö de méje. (USCENDO) O stà perdendo o sæximö!


MAXO(LA INTERROMPE E SI DIRIGE VERSO LA TAVOLA DOVE AVRÁ LASCIATO ILPACCHETTO CHE HA PORTATO) Ma chissà côse a m'avviâ pörtou de bön a mæ câvexinn-a.

LUIGIA(HA UN GESTO DI DISAPPUNTO) Oh, ninte, sölo ûn dôçetto ch'ho fæto mi cö-e mæ maninn-e tûtto pe vöscià.

MAXO(SUL PUBBLICO) E due, e gh'ho o diabete! (RIVOLTO A LEI) Oh, ma che pensiero gentile.

LUIGIA(GUARDA L'OROLOGIO) Toh, l'é zà çinqu'ôe. (CON INTENZIONE) L'ora del tè.

MAXO(SI VEDE COSTRETTO A OFFRIRGLIELO) Stâvo giûsto pe fâlo. Scià ne gradisce 'na tazza?

LUIGIA – Se proprio scià l'insciste. Però no posso assolûtamente permette che scià se stanche. (LO PRENDE PER MANO E LO FA SEDERE SUL DIVANO) Scià se deve riguardà, voscià. Ghe penso mi. (SI GUARDA ATTORNO E SOSPIRA) Ahh… Me sento cöscì a mæ âgio chì. Me pâ d'êse in casa mæ! (VA IN CUCINA).

MAXO(UDENDO LE ULTIME PAROLE HA UN SOBBALZO. RIVOLTO A LEI IN CUCINA)

Gh'é o böllitô, l'ægua a dövieiva zà êse câda.

LUIGIA(DA FUORI) L'ho visto. Ma che bello questo servizio de pörçellann-a. Döve scià l'ha accattou?

MAXO – A Capodimonte, durante ûnn-a tourné. (TRA SÉ) O piaxeiva tanto ä Delia.

LUIGIA – Posso servîlo chì?

MAXO(SI ALZA) Veramente… (NON FA A TEMPO A FINIRE LA FRASE CHE GIUNGEDALLA CUCINA UN FRASTUONO DI TAZZE ROTTE. UN PIATTINO ROTOLA IN SCENA. MAXO É ANICHILITO E SI LASCIA CADERE SEDUTO. SI ODE MOLTO TRAMBUSTO E DOPO UN PO' APPARE LUISETTA CON IL CAPPELLINO TUTTO STORTO. É MOLTO IMBARAZZATA MA FA L'INDIFFERENTE. RECA UN VASSOIO CON IL BOLLITORE E DUE BICCHIERINI DI PLASTICA. LO ZUCCHERO É IN BUSTINE).

LUIGIA–(TRA SÉ) Bezêugna che me decidde a cangiâ occiali… (OSTENTA LAMASSIMA INDIFFERENZA. POSA IL VASSOIO SUL TAVOLINETTO BASSO DAVANTI AL DIVANO, SI SIEDE AL SUO FIANCO, PRENDE UNA BUSTINA DI ZUCCHERO, LA STRAPPA E, RIVOLGENDOSI A MAXO) Sûccao?

MAXO(LA FULMINA CON LO SGUARDO) O piggio amäo.

LUIGIA(SILENZIO GLACIALE. BEVONO IL TÉ) Maxo, côse scià g'ha, anchêu?

L'han fæto arraggià? Scià l'é cöscì tacitûrno.

MAXO – Imprövvisamente m'é vegnûo 'n çercio ä testa, sajâ 'n po' de cervicale.


12


LUIGIA – Oh, ma no l'é 'n problema, mi g'ho o rimedio (SI ALZA, SI PONE DIETROMAXO E INIZIA A MASSAGGIARGLI LA BASE DEL COLLO. LUI ALL'INIZIO É RILUTTANTE PERÓ I MASSAGGI INIZIANO A FARE EFFETTO E SI RILASSA).

MAXO(EMETTE MUGOLII DI PIACERE) Mmmm… aahhh…. (ORA É VULNERABILE

E LUIGIA RIPARTE ALL'ATTACCO).

LUIGIA – Maxo…

MAXO – Sciiii…?

LUIGIA – Scià sà, l'é 'n periodo che me sento coscì strana… me sento remesciâ tûtta dentro…

MAXO – Sajâ quarcôsa che scià l'ha mangiou vëi seja.

LUIGIA – Ma scià no capisce? A l'é a primmaveja! A natûa a s'addescia… i ôxellin cinguettan … i fiori crescian… i raggi dö sô te scadan o chêu… e te vegne cöæ de cantâ, de corrî…(MENTRE PARLA S'INFERVORA A TAL PUNTO CHE IL GENTILEMASSAGGIO AL COLLO SI É TRAMUTATO IN UNO SCUOTIMENTO VIOLENTO. MAXO RIESCE A LIBERARSI E SI ALLONTANA DA LEI) A vôscià no ghe vegne cöæ de corrî?

MAXO(VOLGE LO SGUARDO AL CIELO) Delia, no te preoccûpâ pe mì, staggö ben anche da sölo…

LUIGIA(SI RIAVVICINA A LUI) Beh, allöa se pörrieiva andâ a fâ 'na bella passegiata a Nervi e respiâ 'n po' d'aja bonn-na, che scià n'avvieiva tanto de bêuzegno. (GLI STRINGE IL VISO CON LA MANO SCUOTENDOLO) Scià g'ha 'n faccin tanto mai tjöu… smunto… pallido… Eh, o sò mì côse ghe vörrieiva pe voscià.

MAXO – Côse?

LUIGIA – 'Na bella cûra ricostituente.

MAXO – Scià l'arriva tardi, o mego o me l'ha zà prescrîta, a se ciamma Riposil.

LUIGIA – Quella che cönoscio mì a l'é molto ciû efficace.

MAXIO – A, scì? E cömme a se ciamma?

LUIGIA – Luisetta!

MAXIO(AL PUBBLICO) A l'é proprio 'na saetta!

LUIGIA – E no gh'é manco bezêugno de punzeggiaghe o panê.

MAXIO – Beh, questo no sajeiva mâ! Però a l'é 'na cûra ch'a l'ha di effetti cöllaterali tremendi. O primmo e ciû grave de tûtti: perdita della libertà.

LUIGIA – Ma sajeiva pe 'na bonn-na causa…l'amô…


13


MAXO – Chì gh'é quarcôsa ch'a no quaddra. De sòlito derrê a 'na bonn-na causa gh'é a conquista dä libertæ. No ho mai sentïo de 'n popolo ch'o combatte pe conquistâse a galêa a vitta… L'ûnico motivo valido l'é vöei ben ä propria compagna ciû che ä libertæ e, scià sà, quello sentimento a no l'é 'na merce ch'a se pêu accattâ a-o sûpermercôu. O ö gh'é, o ö no gh'é.

LUIGIA – E con mì ö gh'é?

MAXO – Ecco… hemmm… veramente…(IL CAMPANELLO DELLA PORTA TOGLIED'IMPACCIO MAXO) Oh, han sönnou…(VA AD APRIRE. ENTRA JOLE LA BADANTE, LA NIPOTE DI LISETTA).

Scena 9

JOLE(SI PRESENTA UNA RAGAZZA MOLTO PROVOCANTE) Bön giörno, sön a Jole, a badante, a nessa dä portêa. O l'é in casa o sciô Maxo?

MAXO(TIMIDAMENTE) Sön mì.

LUIGIA(LANCIA UN'OCCHIATACCIA ALLA NUOVA ARRIVATA) Ben, sajâ mêgio che me ne vadde. Vöiatri döviei parlâ de travaggio. Sciô Maxo, me augûro vivamente che, quande scià stajâ mêgio, scià vorriâ accompagname a çercâ ûn sûpermercôu pe trovâ insemme quello famoso articolo coscì ræo.

MAXO – Sens'atro, scià Lui…(STA PER DIRE LUIGIA, MA LEI GLI LANCIAUN'OCCHIATA SIGNIFICATIVA E LUI SI CORREGGE ALL'ULTIMO MOMENTO) …setta. (LEI HA UN SORRISO DI SODDISFAZIONE ED ESCE) (ALLA BADANTE) Prego, sciàs'accomode. (MENTRE LEI SI SIEDE LUI VOLGE LO SGUARDO AL CIELO, VERSO DELIA E,CON UN SORRISETTO SPERANZOSO, INDICANDO LA BADANTE, DICE) A l'é lê?

JOLE – Conöscio mì 'n supermercôu döve se pêu accattâ de tûtto.

MAXIO – Anche i sentimenti?

JOLE –Se n'arvissan ûn ch'o vende sentimenti, penso ch'o fajeiva i miliardi. (FALA SCENA) "Mi scusi, vorrei un chilo di passione, due etti di romanticismo, tagliatofino mi raccomando, un etto di dolcezza ed un pizzico di follia."

MAXO(STA AL GIOCO) "Mi spiace, signora, ma il romanticismo l'abbiamo esaurito. Posso darle, invece, due etti di buonumore? Oggi è in offerta speciale."

(RIDE DI GUSTO) Ha, ha,ha!

JOLE(RIDE ANCHE LEI DI GUSTO) Ha, ha, ha!

MAXO – Che bello sajeiva accattâ a feliçitæ a-o sûpermercôu. I psicanalisti dövieivan cangiâ mesté!

JOLE – A pensâghe ben, però, existan zà.

MAXO – E döve sön?


14


(CAMBIA VOCE)

JOLE - Ma sön e farmacie, no? (FA LA SCENA) "Dottore, mi sento triste, mi dia una pillola per tirarmi sù." (CAMBIA VOCE) "Dottore, mi sento tesa, mi dia una pillola per rilassarmi un po'." (CAMBIA VOCE) "Dottore, non riesco a dormire, mi

dia una pillola per prender sonno."                                                                                                 "Dottore, ho sempre sonno, mi

dia una pillola per non dormire."

MAXO(RIDE A SQUARCIA GOLA) Ha, ha, ha! Bene, bene, cômme inizio no gh'é mâ. Scià m'ha fæto fâ 'na risata che l'éa zà 'n po' che no me sûccedeva. Mölto mêgio de qualunque ricostituente. Ma scià me parle 'n po' de vöscià.

JOLE – Me ciammo Jôle, sön infermea diplomà e son arrestà senza travaggio.

MAXO(RIDENDO) E comme mai, gh'é morto o cliente?

JOLE – Scì!

MAXO(DIVENTA SERIO) Ah! E comme l'é successo?

JOLE – Ûn corpo. Ûn momento primma o l'ea vivo e ûn momento doppo o no gh'éa ciù. O l'ea tanto 'na brava personn-a, coscì gentile, premoroso, sempre pin d'attenzioin verso de mì. Se pêu cöæxi dî ch'o l'éa ciù lê ch'o cûrava mì che mì lé. E quante risate se faxeivimo. O l'aveiva sempre quæ de zûgâ. E pensâ ch' ho piggiou servizio da lé perché o l'éa cheito in deprescion e o no riuscîva ciù a fâ ninte. Ah, ma mi ghe l'ho fæta passâ…

MAXO – Equanti anni o l'aveiva?

JOLE – Settanta.

MAXO – Ah… e zûgavi insemme…

JOLE – Segûo!

MAXO – E a côse zûgavi? Se no sön indiscreto…

JOLE – A tanti zêughi… Ma a lé ghe piaxeiva söviatûtto: "marotta e mêgo" e "cavallin cavalletta". Ma, fòscia, ghe gûstava de ciù o primmo. A-o mæ clienteprecedente, invece, ghe piaxeiva zûgâ a Tarzan e Jane. Mì, naturalmente, e-o a Jane e lé o me rincorriva pe tûtta a foresta… sci… insomma… pe tûtta a casa, fintanto che no me faxeivo piggiâ… 'Na votta, però, ho currîu ciû do solito e…

MAXO – E anche lé… (FA IL SEGNO DELLA CROCE).

JOLE – Ûn corpo. Ma almeno o l'é morto contento!

MAXO(AL PUBBLICO) Non c'è due senza tre…

JOLE – E vôscià a côse ghe piâxe zûgâ?

MAXO – A-e carte!

JOLE(DELUSA) Ah… (CON INTERESSE) Poker?


15


MAXO – Solitâjo!

JOLE(DELUSA) Ah… A vitta a l'é coscì breve che bezêugneiva no cacciane via manco ûn stissin e vivila intensamente finn-ä l'ûrtimo giôrno che o Segnô o ne regalla e çercâ de rende feliçi chi ne stà da vexin.

MAXO – Ma no ghe pâ d'avei 'n po' esagerou con quelli duî scignöri?

JOLE – Ma mi non ho fæto atro che applicâ a terapia dö sörriso, ôa tanto in voga.

MAXO – Allöa pöemo dî che son morti da-o rîe! Quelli zêughi che scià dîva primma… "marotta e mêgo" posso immaginamelo, ma me incuriosisce quell'âtro… "cavallin cavalletta"…

JOLE – O scì, che bello ch'o l'é! Scià vegne chì che ghe môstro cömme se fa. (LO

PRENDE PER MANO E LO CONDUCE IN MEZZO ALLA SCENA. LO FA METTERE A GINOCCHIONI. SI METTE IN TESTA UN CAPPELLO DI MAXO CHE É LÍ DA QUALCHE PARTE, GLI MONTA IN GROPPA E CANTA) Hop! Hop! Trotta cavallino. Hop! Hop!

Corri mio morello, forse sul cancello di un magnifico giardino c'è l'amor! Hop! Hop! Trotta cavallino. Hop! Hop! Corri mio morello, porta il mio destino verso un sogno così bello del mio cuor. Sciù, coraggio, scià cante insemme a mì!

MAXO(CANTA) Hop! Hop! Trotta cavallino. Hop! Hop! Corri mio morello, forse sul cancello di un magnifico giardino c'è l'amor! Hop! Hop! Trotta cavallino. Hop! Hop! Corri mio morello, porta il mio destino verso un sogno così bello del mio cuor.

Scena 10

(IN QUEL MOMENTO ENTRANO CHECCO, LOENSO, GIOBATTA CHE PORTA UNA SCATOLA E LISETTA CHE PORTA I SACCHETTI DELLA SPESA. A QUELLA VISTA LANCIANO UN URLO E LASCIANO CADERE LA SCATOLA ED I SACCHETTI).

LOENSO – Ahhh!!!

LISETTA – GIOBATTA - Jôle!!!

CHECCO – Ma se pêu savéi côse ti stæ faxendo?

MAXO – 'Na nêuva cûra ricostituente, a terapia dö sorriso! Hop! Hop! Trotta cavallino. Hop! Hop! Corri mio morello, forse sul cancello di un magnifico giardino c'è l'amor! Hop! Hop! Trotta cavallino. Hop! Hop! Corri mio morello, porta il mio destino verso un sogno così bello del mio cuor.

Cala la tela sulla

Fine del 1° atto


16


2° Atto

Scena 1

CHECCO – Ma ti capisci?!?! Trotta cavallino, trotta mio morello! O g'ha tûtti i cavelli gianchi, atro che morello! E comme o se demuâva a fâse cavalcâ da quella… valkiria, pe no dî atro! Bezêugna controllalo comme i figgêu piccin. (RIVOLTO A LOENSO) E ti no ti dixi ninte?

LOENSO – Anche se posso capîlo non apprêuvo. No l'é stæto de segûo ûn bello spettacolo.

CHECCO –Comme s'accorzan ch'o l'é solo e vulnerabile, s'ö mettan letteralmente sötta. E ôa chi se fîa a mettighe 'n atra donna in casa?

LOENSO – Dipende da chi se presenta. Segûo che s'a l'é comme a nessa dä Lisetta… no se ne parla manco. L'ideale sajeiva 'na scignöa in scï çinquanta… (CHECCO FA CENNO CON LA MANO: PIÚ SÚ) sciûscianta?… (PIÚ SÚ) settanta?… (PIÚ SÚ) e allöa anemmö a çercala direttamente all'ospizio, lì gh'é l'imbarazzo däscelta! Va a finî che sajâ nostro pöæ a dövei fâ e puntûe de ricostituente ä badante!

CHECCO – Con quello ch'ho visto, "fidarsi è bene non fidarsi è meglio"! O l'ha 'n'etæ pericolosa, o l'é a rischio de "innamoramento senile". O porrieiva perde a testa pe a primma scixerboa ch'a se presenta e fâse mangiâ tûtte e palanche.

Scena 2

(SUONA IL CAMPANELLO DELLA PORTA DRIIIIN! CHECCO VA AD APRIRE. ENTRA TËXO,

ÉSUI SETTANTA, VESTITA SEMPLICEMENTE MA NON DIMESSA, PULITA E ORDINATA. ISPIRA FIDUCIA).

TÊUXO – Bon giorno, son chì pe l'annunzio in sciô Secolo.

LOENSO – Bon giorno.

CHECCO – Prego, scià s'accomode. (CHECCO É CONTENTO) Bene, bene… alloa, scià g'ha esperienza de ascistenza a-i anzien?

TÊUXO – Anzien e figgêu piccin, che poi son ûn po' a stessa côsa, no? Se pêu dî che no façço atro da quarant'anni. Da quande son restâ vidua. Primma in India, poi in Africa, sempre comme volontaja. M'ha aggiûttou a dâ ûn scôpo a-a mæ vitta doppo che sön restâ söla. Son ritornâ a Zena da poco tempo.

LOENSO –Figgi ninte?

TÊUXO – Purtroppo no. Questa a l'é sempre stæta a mæ cröxe. Ma ho trôvou tanto conforto in quelli di atri. E poi, no semmo tûtti figgi dö Segnô? Aggiûttâ o proscimo me dà tanta serenitæ.

CHECCO – Dev'êse bello poei fâ in t'a vitta quello che piâxe de ciù.

TÊUXO - Ôa ve façço rîe. Pe a veitæ o mæ sêunno o l'éa tûtta 'n atra côsa.


17


(CHECCO E TEXO ESCONO).

CHECCO – A sci… e côse scià l'avieiva vöscio fâ, veramente?

TÊUXO – L'attrice de teatro. Aveivo zà incomençou a reçitâ da zuvena in t'ä filodrammatica dä schêua ma poi, e vicende dä vitta, m'han portou lontan. (HA UNSOSPIRO AMARO).

(CHECCO E LOENSO SI SCAMBIANO UN'OCCHIATA D'ASSENSO).

LOENSO – Allöa ghe fajâ piaxei savei che nostro pöæ o l'é ûn famoso attore.

Coscì avjei 'n argomento de conversazion in ciù pe fâ passâ e giörnæ.

TÊUXO – Ma davvei? Che bello!

CHECCO – O se ciamma Tommaso Parodi.

TÊUXO – Domando scûsa, ma sön stæta via dall'Italia troppo tempo pe conosce i nömmi dä gente famösa. Ma, se ho capîo ben, allöa posso consciderame assunta.

CHECCO – E puntûe scià-e sa fâ?

TÊUXO – N'aviô fæto ûn milione…

Scena 3

CHECCO - A nöiatri ne basta molto meno… Bene, sajà o caxo de ciammâ l'interessou. (VA ALLA PORTA DELLA CAMERA DI MAXO E BUSSA) Papà, ti pêu vegnî?

(MAXO APPARE SULLA PORTA. CHECCO FA LE PRESENTAZIONI) Te presento a scià…che scemmo, no g'ho manco domandou o sò nomme.

TÊUXO – Teresa Traverso, piacere.. (STRINGE LA MANO A MAXO. LO SGUARDO DEIDUE SI INCROCIA E HANNO UN ATTIMO DI ESITAZIONE DALLA QUALE SI RIPRENDONO SUBITO).

CHECCO - A scignöa a se occûpiâ de tì! A l'ha molta esperienza e semmo segûi che no aviescimo pöscîo trövâ 'na personn-a ciû qualificâ. Vea Loenso?

LOENSO – Veriscimo.

CHECCO – Bene. (RIVOLTO A TÊUXO) Ôa scià vegne ûn po' de là che ghe façço vedde a casa cöscì piggemmo i ûrtimi accordi.

Scena 4

LOENSO – Anche tì, però, fâte trôvâ in quella posizion.

MAXO –No capiscio cön quæ diritto ve sei intromissi "durante l'esercizio di una applicazione terapeutica effettuata da una professionista diplomata", proprio in tö momento che cömensavo a sentîme mêgio e senza fâme punzeggiâ o panê!

LOENSO – Semmo i tò figgi e creddo che gh'emmo tûtti i diritti e o dövei de pensâ ä tò salûte.


18


MAXO – Mia che no l'existe sölo a salûte dö corpo ma anche quella dö spirito e, finn-a prêuva contraja, sön ancôn ûn ommo e me sento sölo!

LOENSO - Ma se mì o a Checco semmo sempre chì a preoccûpase che no te manche ninte. Tûtti i giörni e nostre mōggê te portan a fûgassa bella câda, o Secolo, a fettinnna de vitella da læte o ö branzin da fâ a-i færi e ä dömenega "i cavolini con la panna".

MAXO – No basta, no basta! Ho bezêugno de sentîme ancön vîvo! N'ho ciû diritto mì che tì! (LOENSO LO GUARDA ESTEREFATTO) Segûo, perché mì g'ho ciû poco tempo pe êse feliçe e no posso cacciâlo via! Tì, invece, t'hæ ancön i anni ciû belli davanti.

LOENSO - Ma ghe semmo noîatri che te voêmo ben, t'hæ duî nevetti che t'adoran, palanche ti ghe n'hæ, ma côse l'é che te manca?

MAXO - Me manca de prôvâ quello sentimento ch'o te deslengua o chêu, e ch'o no se prêuva quande ti pensi a-i figgi o a-i nevetti e manco quande ti pensi "ai cavolini con la panna". Ch'o te dà a gioja d'addesciâse ä mattin pe vive ûnn-a nêuva giörnâ e a feliçitæ de cöegâse ä seja… cön lé…

LOENSO – Ma tì, ti stæ parlando de l'amô…

MAXO – Evviva, t'æ capïo, finalmente!

LOENSO – Ma ti gh'æ quæxi settant'anni e ti pensi ancön a quelle côse?! Ma nô t'hæ verghêugna?

MAXO – No bestemmiâ, no ti sæ quello che ti dixi. Döman ti pörriesci trövâte tì in t'ä mæ stessa situazion. O relêujo o gîa pe tûtti, ricorditelo ben. Quello che anchêu o te pâ coscì incomprenscibile, döman pörrjeiva êse a côsa ciû importante dö mondo.

LOENSO – Papà, mi sò o ben che ti vöeivi ä bönanima dä mamma e sön segûo che s'a l'avesse pöscio veddite l'atro giörno a no sajeiva stæta cöntenta.

MAXO – Ma s'a l'é stæta proprio lé a dîme che… (SI INTERROMPE REALIZZANDOCHE NON SAREBBE CAPITO).

LOENSO – Côse ti stæ dixendo?

MAXO – Ninte, ninte…

Scena 5

(TËXO E CHECCO RIENTRANO).

CHECCO – Bene, bene… Allöa semmo d'accordo in scië tûtto. Ôa nöiatri dövemmo andâ, papà, ma te lascemmo in bönn-e man.

(CHECCO E LOENSO ESCONO. SALUTI A SOGGETTO. MAXO E TËXO RIMANGONO SOLI.

C'É UN IMBARAZZO PALPABILE NELL'ARIA).


19


(ESCE).

(SORRIDE).

MAXO - TËXO - (PARLANO CONTEMPOREANEAMENTE) Cöscì scià l'é a badante… cöscì scià l'é convalescente.

MAXO – Oh, scià me scûse, prego…

TËXO – Scià me scûse vöscià, prego…

MAXO – Ghe manchiejva atro, dopo di lei…

TËXO – No, no! dopo di lei…

MAXO - TËXO - (PARLANO CONTEMPOREANEAMENTE)  Cöscì scià l'é a badante…

Coscì scià l'é convalescente.

(SCOPPIANO A RIDERE, L'IMBARAZZO INIZIALE É SVANITO).

MAXO - E sci, convalescente pe 'na brûtta pörmönîa ch'ha m'ha lasciou a tocchi e ôa, cian cianin, çerco de rimettili insemme. O mêgo o m'ha ördinou questa nêuva cûra americana che, pare, a segge purtentösa. L'ûnico inconveniente l'é che bezêugna fâ 'na puntûa ogni sei ôe, giörno e nêutte.

TËXO – Mettiêmo a sveglia…

MAXO – Me auguro che scià l'agge a man leggera… No vorriæ trovame o panê redûto cömme ûn coâbroddo.

TËXO – Scià stagghe tranquillo, son abituâ co-i sederin dï figgêu piccin e quelli creddo che seggian ûn po' ciû delicæ dö sò

MAXO – Ôa mi no vörriæ dâ l'imprescion de vôei scrîve ûn trattato in scï panê, ma ghe posso assegûiâ che gh'ho a pelle molto delicâ.

TËXO – Vêu dï che me mettiô i guanti de vellûo (SORRIDE E GUARDA L'OROLOGIO) Oh! Me pâ che segge ôa.

MAXO(GUARDA L'ORA ACHE LUI) Me pâ fïto pe mangiâ.

TËXO - (CON TONO QUASI LUGUBRE E MINACCIOSOCI GIOCA) Ôa dä

puntûa…Vaggo a piggiâ a rôba

(MAXO É VISIBILMENTE NERVOSO, VAGA SU E GIÚ PER LA SCENA.TEXO RIENTRA CON LA CASSETTA DEL PRONTO SOCCORSO CHE POSERÁ SUL TAVOLO. INIZIA A PREPARARE L'INIEZIONE. MAXO OSTENTA INDIFFERENZA MA IN REALTÁ NON PERDE UN GESTO DI QUELLO CHE FA TËXO. LEI SE NE É ACCORTA E RIDE SOTTO I BAFFI).

TËXO – Son pronta, scià vêu fâla in sciö letto?

MAXO – O letto pe 'na semplice puntûa? (STOICO) A fasso d'impê!

TËXO – Comme scià l'é coraggioso, complimenti. Bene, scià vegne chì (TËXO SI ÉSEDUTA SU UNA SEDIA FRONTE AL PUBBLICO, MAXO É DAVANTI A LEI PORGENDOLE IL SEDERE) Scià se despunte e braghe, pe piaxei (MAXO ESEGUE. TËXO GLI SCOPRE

LA PARTE SUPERIORE DELLA NATICA DESTRA CHE "ASSAGGIA" COL DITO) Ma scià no


20


fasse a gamba dûa, scià stagghe rilassou! (FREGA IL COTONE E FA IL GESTO

D'INFILARE L'AGO MA MAXO BARCOLLA) Côse sûccede?

MAXO – O l'é stæto solo ûn giamento de testa, ôa o passa…

TËXO – A no se pêu fâ d'impê, scià rischia de sbattime pe tæra, armeno scià s'accöeghe in sciâ tôa.

MAXO – E comme?

TËXO – Scià vegne chì (LO DISPONE DIETRO IL TAVOLO SUL QUALE SI SDRAIA ABRACCIA LARGHE E FACCIA AL PUBBLICO CON IL SEDERE ALL'ARIA. RIPRENDE A FREGARE CON IL COTONE MA QUANDO STA PER CALARE L'AGO MAXO EMETTE UNA SPECIA DI GRUGNITO…).

MAXO –AHAHAHAH!!!

TËXO – Côse gh'é?

MAXO – Soffoco…Me manca l'äia, no riescio a rêspiâ in questa posizion (TËXO

L'AIUTA A RIALZARSI E LO FA SEDERE PER RIPRENDERE FIATO. TIRA UN SOSPIRO DI

SOLLIEVO) Devo fâghe i mæ complimenti, scià g'ha 'na man leggeeeera, no hosentïo ninte!

TËXO – Ô creddo, devo ancon fâla.

MAXO – Eh?! Ma comme, no l'é tûtto finïo?

TËXO – Sajâ tûtto finïo quande sajô riuscïa a infjâ quest'aguggia "nelle teneri carni di quel sederino santo"! Sciù, scià vegne con mì (LO PRENDE PER MANO E LOFA SDRAIARE SUL DIVANO A PANCIA IN GIÚ, TIRA GIÚ LE BRAGHE E COMINCIA A

FREGARE CON IL COTONE). Va mêgio coscì? (MAXO NON RISPONDE. LO SCHIAFFEGGIA LEGGERMENTE) Sciô Maxo, sciô Maxo! Oh bello Segnô, o m'hæ morto anconprimma dä cûra. (VA AL TAVOLO DOVE HA LASCIATO LE COSE E RITORNA DA LUICON UNA FIALETTA CHE SPEZZA SOTTO IL SUO NASO. MAXO SCHIZZA IN PIEDI COME UNA MOLLA, GIRA UN PO' PER LA SCENA IN STATO D'INCOSCIENZA COME FOSSE UN AUTOMA ED INFINE SVIENE DINUOVO A CORPONI SUL TAVOLO COL SEDERE ALL'ARIA VERSO IL PUBBLICO. TËXO NE APPROFITTERÁ PER AFFONDARE L'AGO) Colpito!

(SUONANO ALLA PORTA: DRIIIINN!! TËXO NON SA CHE FARE. SI RENDE CONTO CHE LA SITUAZIONE PUÓ ESSERE FRAINTESA, CERCA DI SOLLEVARE MAXO PER FARLO SEDERE MA NON CI RIESCE. DRIIIINNNN!!!! DECIDE DI ANDARE AD APRIRE. ENTRA LUIGIA CON UN PACCHETTO IN MANO).

Scena 6

LUIGIA(HA I BIGODINI IN TESTA ED UN FOULARD CHE LI FASCIA ED I SOLITI

OCCHIALONI SPESSI) Sciô Maxin, gh'ho portou duî anexin ch'ho fæto 'stamattin.

(SCORGE MAXO IN QUELLA STRANA POSIZIONE) Ohhh! Sciô Maxin, côse scià fâ in

sci'ö tavolin?

TËXO – Scià l'ammie ch'o no sente ûn berettin, o l'é svegnûo.

LUIGIA - In quella pösizion?


21


(SI É INCARTATA, NON SA PIÚ CHE DIRE).

TËXO – Se vedde che in quello mömento a ghe päjva a ciù comöda… Ghe stavo faxendo l'inieziön quande… (MIMA CON UN GESTO LO SVENIMENTO DI MAXO) Scià me dagghe 'na man a tiâlo sciù (LO FANNO SEDERE SULLA SEDIA DEL TAVOLO TRALE DUE DONNE).

MAXO - (RINVIENE) Dove sön? (VOLTA LA TESTA DA UN LATO E SI TROVA FACCIAFACCIA CON LUIGIA. LANCIA UN URLO E SVIENE DINUOVO) AAAhhh!!

LUIGIA(CON UN PROFONDO SOSPIRO DI SODDISFAZIONE) O l'é coscì contento de veddime ch'o no l'ha rètto ä gioja!

TËXO(LE LANCIA UN'OCCHIATA POCO CONVINTA) Scià no vorriâ fâlo svegnî pe-a gioja ogni votta ch'o se repiggia. Scià fasse o piâxei, scià s'assette in sci-o divano e scià se fasse vedde poco pe votta…

(LUIGIA NON CAPISCE CHE LA STA PRENDENDO IN GIRO ED ESEGUE).

TËXO(GLI DA DEGLI SCHIAFFETTI MENTRE LO CHIAMA) Sciô Maxo, scio Maxo.

(MAXO RINVIENE) Scià no se gîe de là, scià m'ammîe mì.

MAXO – Dove son?

TËXO – Scià stagghe tranquillo, scià l'é a casa sò, a-o segûo.

MAXO – E côse o ghe faxeiva quello möstro in casa mæ?

TËXO – Ma o no l'é ûn möstro, a l'é a scignöa ch'ha gh'ha pörtou i anexin ch'ha l'ha fæto 'stamattin.

MAXO(QUASI PIANGENDO) Ma gh'ho o diabete! (VOLGE LO SGUARDOLENTAMENTE VERSO LUIGIA E LE INVIA UN SORRISO SFORZATO AL QUALE LEI RISPONDE TIMIDAMENTE). (A TEXO) Allöa, femmo 'sta puntûa, sciù!

TËXO – Già fatto.

MAXO – Già fatto?!?! Ma no ho sentïo ninte! Me raccomando, e proscime devan êse indölori cömme questa!

TËXO – Se scià me svegne tûtte e votte, no gh'é problemi.

LUIGIA – Cömme, cömme? Scià l'ha fæto svegnî o mæ Maxin pe-o mâ?!?! O sciô Checco a m'ha dîto che scià l'é stæta in Africa, förse a fâ puntûe a-i elefanti?! Ma scià nö sa ch'o l'é delicou o sederin dö mæ Maxin?

TËXO - Cömme scià-o sà vosciâ, scià ghe l'ha töccou?

LUIGIA – Mi no! Ma cömme scià se permette. Dîvo solo che conoscendo a sò delicatezza d'animo anche o sò panæ o dövieiva êse… scì, insömma, vöeivo dî che…

MAXO – Quand'èi finïo de "disquisire sul mio fondo schiena" pörriæ avei ûn gotto d'ægua, pë piaxei?


22


(ESCE).

LUIGIA – Vaggo mì.

MAXO(MEMORE DEL CASINO CHE HA GIÁ COMBINATO IN CUCINA URLA) No!!!

Scià no me fâ compagnia?

LUIGIA(VA IN BRODO DI GIUGGIOLE) Oh, che cäo. Scià preferisce che stagghe chì vexin a vösciâ?

MAXO – M'é ciû câo aveila sott'a-i êuggi… (A TËXO)  Ghe despiaxe…?

(TËXO VA IN CUCINA A PRENDERE L'ACQUA).

LUIGIA – Ma scià me-o pöeiva dî che scià l'aveiva bezêugno dë puntûe, primma de mettise 'n'estranea in casa. Con tûtte quelle ch'ho fæto a quello bönanima primma de moî gh'ho 'nesperienza che pörrieiva fâle a êuggi streiti. E poi, chissà da döve a vegne. Chi ghe l'assegûa ch'ha l'ha giou o mondo pe fâ veramente opee pie o, invece, ha l'ha dövûo scappâ pe tûtta a vitta pe quarche delitto cömmisso in zuentû? Pe mi ha l'ha quarcôsa d'asconde. A no pêu êse 'na donna coscì perfetta cömme a dïxe!

MAXO – E perché no?

LUIGIA – Perché… perché… perché no! Sssccc, ch'a l'é chì… (LE STRAPPA ILBICCHIERE DI MANO) Scià me dagghe chì. Armeno scià l'ha arrûxentou o gottoprimma?

TËXO – Segûo.

LUIGIA – Ecco, sciô Maxin, scià se beive l'ægûa fresca in tö gottin.

MAXO(BEVE. RIVOLTO A LUIGIA) Ho nötou che da quarche tempo scià parla in rimma…

LUIGIA – Nö façço apposta, me vegnan cöscì… natûralmente… da quande m'han fæto scrövî che gh'ho 'n animo poetico… Beh, ôa vêuggio andâ a preparâ pe vöscià 'na ricetta originale ch'ho trovou in te'n vêgio libbro tedesco de cûxinn-a: struddel alla bavarese con frutta candita, cioccolata e panna.

MAXO – Scià l'ammie, sciâ Lui…setta, che mi, veramente…

LUIGIA – No, no, scià no faççe complimenti, ö sò beniscimo che scià l'é ghiotto de dösci… leccardōn! In quant'a vöscià, me raccömando de badâ ben a-o mæ cäo Maxin, l'ommo dö mæ destin! Ghe l'ho dîto, me vegnan cöscì! Bon giorno.

Scena 7

(MAXO É SCONCERTATO).

TËXO – Scià l'é fortûnou d'avei 'na scignöa coscì premurösa ch'a se preoccûpa pe vöscìâ… o mæ cäo Maxin de çà, o mæ cäo Maxin de là... i anexin fæti in casa fasciæ in tö papê de Panarello… O strûddel bavarese… o dev'êse 'na côsettinn-a bella leggera: frutta candita, cioccolato, panna, ciù e êuve che ghe sön drento.


23


Côse scià dixe, sajâ megio che anchêu, quande sciorto, accatte duî flacöin de Amaro Medicinale Giuliani?

MAXO – No l'é o caxo, tanto no posso mangiane dôsci.

TËXO - Anche mi no ghe tïo guæi. Però l'é 'n peccou straggiâ tûtto quello ben de Dio.

MAXO – Scià no se preoccûpe che no va straggiou ninte. (PRENDE IL PACCHETTOCHE HA PORTATO LUIGIA, APRE LA FINESTRA E CHIAMA) Alifax, Alifax! (BÔU, BÔU.

SI ODE L'ABBAIARE DI UN GROSSO CANE. BUTTA IL PACCHETTO E RIVOLTO AL CANE)

Döman gh'é struddel bavarese con cioccolato e panna (BÔU, BÔU). O l'ha dîto ch'o ghe piaxe.

TËXO(RIDE) Se-o savesse a sciâ Luisetta!

MAXO – Scià-a ciamme pûre Luigia, senza tanti riguardi. E coscì éan fasciæ in tö papê de Panarello, e? Tante möinn-e, tante premûe, "li ho fatti con le mie manine". Brûtta bôxarda. L'é proprio véa che l'é mêgio no fiâse dë donne.

TËXO – Miga de tûtte…

MAXO – Esclûse e presenti, naturalmente…(SOSPETTOSO) E coscì vosciâ scià l'ha giôu o möndo a fâ dö ben a-o proscimo… India, Africa… e comme mai che con tûtti i meschinetti ch'han bezêugno d'aggiûtto chì da nöiatri scià l'é andæta coscì lontan? Da côse scià scappava…?

TËXO(AMARA) Scià l'é 'n ommo intelligente, vosciâ. Praticamente gh'é bastou 'n'êuggiâ pe capî tûtto de mì, che gh'ho quarcôsa d'ascönde, che l'é tûtta a vitta che no façço atro che scappâ… e se scappo chissà che graviscimi peccöei aviô cömmisso… E scià l'aviâ anche conclûso che no gh'é da fiâse a tegnîse 'na donna in casa con scimili delitti in sciä coscenza…

MAXO – Allöa scià-o riconosce che scià l'ha avûo dï problemi!

TËXO – Sci, o riconoscio! D'âtra parte, in tä vitta primma o doppo capita a tûtti avei dï problemi.

MAXO – E no, câ scignöa, a mi no m'è mai sûccesso!

TËXO – Che grande fortûnn-a scià l'ha avûo! Vêu dî che scià no l'ha conosciûo e sofferenze che se prêuva quande o tò ûnico, vero, grande amô o særa i êuggi pe l'ûrtima votta e o t'accianta e ungie in tä carne cömme 'na picozza in tö giaçço pe no scûggiâ in t'o baratro. (MAXO É ANICHILITO. QUELLE PAROLE GLI HANNO FATTORIVIVERE DI COLPO I BRUTTI MOMENTI DELLA PERDITA DELLA MOGLIE. SONO ESATTAMENTE GLI STESSI SENTIMENTI CHE HA PROVATO LUI.) Éimo in India quandeo l'ha commençou a sentîse mâ. O l'éa affascinou da quella tæra, da quelli pôvi figgêu tûtti pelle e ossa con quelli êuggi neigri che pan ancon ciû grosci drento a quelli faccin scarni… Ma che quæ de rîe e de zûgâ che han… cömme se savessan che devan fâ fîto, perché döman chissà se avian a forza pe pöei stâ in pê… 'N essere umano o no pêu restâ indifferente a tanta sofferenza e coscì, emmo fæto costruî 'na schêua, ûn piccolo ospiâ e o primmo cliente o l'é stæto proprio mæ


24


majo… manco o tempo de rendise conto, ch'o no gh'éa zà ciû… Ecco, quello o l'é stæto l'ûnico, vero, grande problema ch'ho avûo in vitta mæ.

MAXO(ORA É VERAMENTE PARTECIPE) E doppo, côse scià l'ha fæto?

TËXO –A nêutte ch'o l'é morto ho capïo côse aviæ fæto pe-o resto dï mæ giorni. Son törnâ da poco pe rivedde mæ sêu primma che anche lé a se n'anesse.. ôa son veramente söla a-o mondo…

MAXO – Scià me scûse s'ho dûbitou de vosciâ, mi me riferivo a 'n atro genere de problemi... ciû terreni… scià no credde che no sacce côse vêugge dî êse improvvisamente scaraventæ da-e gioie de l'amô ciù intenso a-e sufferenze ciû atroci pe aveilo pærso improvvisamente.

TËXO – Ma vosciâ scià no l'é solo!

MAXO - Gh'ho doï figgi, ma ormai son grændi, gh'han a loro famiggia, i loro progetti pe-o futûro e mi no ghe son in quelli progetti. L'é strano comme i figgi seggian sempre a parte ciû importante in tï progetti dï genitori ma i genitori no faççan mai parte dï progetti dï figgi… Foscia perché ä nostra etæ, no emmo ciû o diritto de pensâ a-o futûro… ä feliçitæ… Comme se ghe fûse 'na garanzia ch'a scazze come quella de ‘na lavatrice e a nostra, ormai, a l'é schéita da'n bello tocco…

TËXO – A mæ no! A scaziâ con mì, quande seriô i êuggi pe l'ûrtima votta. No primma! Scià me scûse se me permetto, ma visto che stemmo parlando comme duî vêgi amixi, pensala comme vôsciâ vêu dï vive comme ûn morto. E mi ä morte ghe vêuggio arrivâ bella viva in tö corpo e in tö spirito!

MAXO – E pe sentîse viva ghe basta giâ pë case a punzeggiâ panæ?

(SCOPPIANO A RIDERE SDRAMMATIZZANDO LA SITUAZIONE) No l'é ch'ho rinunziou avive, ma l'é coscì diffiçile incöntrâ 'na personn-a ch'a segge veramente in sintonia cön tì, co-a mente e cö chêu…

(SI GUARDANO E UNA LUCE NUOVA SI SCORGE NEI LORO OCCHI. SUONANO ALLA PORTA. DRIIIINN!!! 2 VOLTE… DRIIIINNN!!! TÊUXO VA AD APRIRE. ENTRA LISETTA, LA PORTIERA, CON UN PACCHETTO).

Scena 8

LISETTA – Böngiorno scignoa, böngiorno commendatô, me son permissa de pörtâghe 'na tôrta de ciccölâta pe sdebitâme.

MAXO – Sdebitâse? E de côse?

LISETTA – Dö piâxei che ghe devo domandâ.

TËXO(CAPISCE DI ESSERE DI TROPPO) Mi vaddo in cûxinn-a a preparâ quarcôsa da mangiâ. (ESCE).

MAXO – Zà che scià và de là, pe piâxei, scià prepare a törta de ciccölata, che gentilmente ha portou a sciâ Lisetta, anche pe quell'ospite che scià sà (CON LATESTA INDICA LA FINESTRA PER INTENDERE IL CANE. TËXO PORTA VIA LA TORTA CON UN MEZZO GHIGNO).


25


(elle).

Alloa, scià Lisetta, côse posso fâ pe vôscià?

LISETTA – Ecco, sciô commendatô, no sò se posso incallâme.

MAXO – Scià se incalle, scià se incalle pûre.

LISETTA – Mi ho pensou de dömandâ consêuggio a vôscià perché scià me pâ a personn-a ciû indicâ, da-o momento che chì se tratta de poexïe…

MAXO – Ahh!!!

LISETTA(TIRA FUORI DA UNA TASCA UN PACCO DI FOGLI) Ecco, scià vedde? Son tûtte poexïe de mæ majo!

MAXO – E côse gh'é de mâ? Scià o sa ben ch'o l'é ûn poeta.

LISETTA – Ma son poexïe d'amô!!!

MAXO – Ancon mëgio!

LISETTA – Zà, ma son tûtte dedichæ a 'na donna!

MAXO – Ah! E cömme a se ciamma?

LISETTA – Mæ majo o sajâ anche nescio ma no finn-a a-o punto de scrîve o nomme intrêgo. O s'é limitou a indicâla con ûnn-a L.

MAXO – Elle come Lisetta…

LISETTA – Ma scià no me faççe rîe, pe piâxei. O no m'ha mai scrîto 'na cartolinn-na da zôeni, o me scrîve e poexïe da vêgi? E poi gh'é 'n'atra côsa ciù grave… O me çærca!

MAXO – Zûghæ a nascöndin?

LISETTA – Scià no faççe mostra de no capî!

MAXO – E scià se lamenta, scià scûse!?!? Chissà quante donne vorrieivan avei o sò problema…

LISETTA – Ma no l'é normale, scià capisce? Doppo vint'anni che semmo comme fræ e sêu ôa, tûtt'assemme, o l'é torna innamuou de mi? O me fâ puïa!!!

MAXO – Ritorno di fiamma…

LISETTA – Che s'ö no stà attento a ghe brûxa… mêgio che stagghe sitta.

MAXO –Ma mì comme posso aggiûttala?

LISETTA – Scià o faççe parlâ, commendatô, fra ommi magara o se confîa…

MAXO – Ma sciâ Lisetta, scià vorrieiva che fæççe a spia?


26


(NON OTTIENE NESSUNA

(ESCE LISETTA).

LISETTA – O no, questo mai! Dimmo solo che m’aspêto che scià faççe da portavöxe comme façço mì con quella bonn’anima de sò moggé…

MAXO – Ma questo o se ciamma…

LISETTA(LO INTERROMPE) Contraccangiâ ûn piâxei.

MAXO –Scià scûse se m’intrometto in tï vostri affari ma, visto che scià l’è stæta a primma a parlane… Ammisso e no concesso cho sò majo o l’agge ‘na simpatia pe ‘n’atra, côse ghe sajeiva de mâ da-o momento che tra voîatri duî l’è tûtto finîo.

LISETTA – Ma o l’è mæ majo! E doppo tanti anni creddo d’avei dï diritti!

MAXO - In sciä carta, ma tra i lensêu? Me pâ che scià l’agge dîto che… (AGITAPOLLICE E INDICE).

LISETTA – No l’existe mîga solo quello in tö matrimonio. Ma poscibile che voiatri ommi no pensæ ad atro?

MAXO – Perché voiatre donne, invece, o fæ solo pe fâne ûn piâxei?

LISETTA – Beh, no diggo questo ma…

MAXO – Ma l’è sconveniente che se sacce in gïo che séi contente anche vöiâtre…

LISETTA – Ma côse scià me fâ a predica, ôa?

MAXO –Diggo solo che o sò, ciù che amô, o me pâ solo “diritto di proprietà” O majo o l’è o mæ e o no se tocca, gh’ho anche i papæ che-o dimöstran! Ma scià credde d’avvei che baste ‘na firma pe assegûase l’amô dö têu compagno pe tûtta a vitta?

LISETTA – Ma côse scià gh’ha anchêu, l’ha addentou ‘na tàncoa? No l’ho mai visto coscì irascibile.

MAXO – L’è solo che son stûffo de compromissi, d’ôa in avanti vêuggio dî pan a-o pan e vin a-o vin!

LISETTA – Scià stagghe attento a no imbriægâse… arreveise, sciô Maxo, arreveise…

MAXO(TRA SÉ) T’hæ capîo, a câ scià Lisetta, pronta ai ricatti in nomme de l’amô, comme o l’intende lê!

Scena 9

TËXO(ENTRA) Scià parla da solo? (M. NON RISPONDE. NOTA CHE È NERVOSO) Ho

visto che gh’ea dö pesto e allöa ho cacciou due trenette. REAZIONE) Ho impannou anche due scalopinn-e…

(MAXO TACE) E pe dessert ho fæto‘na bella cröstâ co-a marmelata     d’arbicocche

(SI GUARDANO E SCOPPIA UNA RISATA).


27


MAXO – Voscià scià gh’ha o potere de fâme rîe quande n’ho ciû de bezêugno e a no l’è ‘na côsa da poco.

TËXO – Mi, quande son nervosa, pe carmâme lêzo dï vêgi copiöin de quande reçitavo tanti anni fâ.

MAXO – Ma và, scià reçitava?

TËXO – Oddio, reçitâ a l’è ‘na parolla grossa. Me demoavo a fâ teatro in t’a compagnia filodrammatica dä schêua, aveivo sezz’anni.

MAXO – Anche mi ho començou coscì, comme tûtti dö resto in quelli tempi.

Accademie teatrali no ghe n’éa.

TËXO - Solo che vosciâ scià l’è diventou famoso, mentre mì, invece…

MAXO – Se ghe piâxeiva coscì tanto perché scià no l’ha continuou?

TËXO – O mæ fidanzatin o reçitava con mì. O l’aveviva tanta pascion ma o l’éa negou, meschinetto… O regista, ûn giorno, o decidde de mette in scena Romeo e Giulietta. Eimo piccoli attori ma ne piaxeiva fâ i grandi classici. Mi faxeivo a parte de Giulietta, no pe vantame ma e-o ciûttosto graziosa a quell’etæ e o mæ galante quella de Romeo… o mêgio, o l’avieiva voscio fâla, perché o regista, doppo quarche prêuva, o gh’ha levou a parte e o l’ha dæta a ûn zövenotto apenn-a arrivou ch’o ghe pajva nasciûo in quello personaggio… O mæ galante o l’éa talmente gïöso che, a fîn dë reçite, o m’ha portou via dä filodrammatica e no l’ha ciû vösciûo che reçitesse. Éan atri tempi…

MAXO – E o l’aveiva raxön d’êse gïöso?

TËXO – Tûtti i torti o no l’aveiva…

MAXO – Romeo e Giulietta… anche mì l’ho fæta co-ä filodrammatica… gh’ho ancon quello vêgio copion chì, da quarche parte (ROVISTA IN UN CASSETTO E NETRAE UN VECCHIO COPIONE. SFOGLIA QUALCHE PAGINA) Scià se ricorda a scêna döbarcon?

TËXO – A mæ preferïa… .

Romeo – Oh, sorgi bel sole, e uccidi la luna invidiosa che è già malata e pallida di rabbia, perché tu, sua ancella, di lei sei tanto più bella.

Guarda come appoggia la guancia alla sua mano: potessi essere io il guanto di quella mano, e poter così toccare quella guancia!

Giulietta – Oh Romeo, Romeo, perché sei tu Romeo? Rinnega tuo padre e rifiuta il tuo nome, oppure, se non vuoi, giura che sei mio e smetterò io d’essere una Capuleti. Cos’è un nome? Ciò che chiamiamo rosa, con qualsiasi altro nome avrebbe lo stesso profumo. Romeo, getta via il tuo nome, e al suo posto, prendi tutta me stessa.

Romeo – Ti prendo in parola. Chiamami amore e sarà il mio nuovo battesimo: ecco, non mi chiamo più Romeo.


28


(DAL COPIONE CADE UN FIORE APPASSITO TRATTENUTO DALLE PAGINE INGIALLITE DA CHISSÁ QUANTI ANNI MAXO LO RACCOGLIE, VI È ATTACCATO UN BIGLIETTO).

MAXO – Ûn bello ricordo ch’o l’arriva drïto da-o passou… (LEGGE) “Tu sei il mio Romeo nella commedia e nella mia vita” Firmato…

TËXO – Teresina, la tua bambina…

MAXO – Ma allöa ti-o l’è tì!!

TËXO – T’hæ capïo, finalmente!

Cala la tela sulla

Fine del 2° atto


29


TËXO

3° atto

Scena 1

(SONO TRASCORSI UN PAIO DI MESI. MENTRE SI APRE IL SIPARIO SI ODE LA CANZONE "TROTTA CAVALLINO" ENTRA TËXO VESTITA IN MODO PIÚ SBARAZZINO MA SEMPRE CON BUON GUSTO, CANTA SEGUENDO LA CANZONE. STENDE UNA TOVAGLIA SULLA TAVOLA E VA IN CUCINA. DOPO QUALCHE ISTANTE ENTRA MAXO DALLA COMUNE CON UN MAZZO DI FIORI, VESTITO CON UNA BELLA GIACCA SPORTIVA UN PO' SGARGIANTE E PAPILLON E CANTA SEGUENDO LA CANZONE IN SOTTOFONDO. DEPONE I FIORI IN UN VASO, LANCIA UNO SGUARDO ALL'AMBIENTE E VA IN CAMERA SUA. RIENTRA TËXO, SEMPRE CANTANDO, E DEPONE DUE PIATTI CON BICCHIERI E POSATE, LO SGUARDO LE CADE SUL MAZZO DI FIORI POSTO DALL'ALTRO LATO DELLA SCENA, INTERROMPE IL CANTO, SI AVVICINA AD ESSO A PASSO LENTO, NE ASSAPORA IL PROFUMO E POI LANCIA UNO SGUARDO LANGUIDO VERSO LA PORTA DELLA CAMERA DI MAXO UNITO AD UN DOLCE SORRISO APPENA ACCENNATO. LA MUSICA DI SOTTOFONDO SFUMA. ENTRA MAXO, TËXO MOSTRA INDIFFERENZA E CONTINUA AD APPARECCHIARE LA TAVOLA).

TËXO – Bön giorno.

MAXO(CON ENTUSIASMO) Bön giorno, Bön giorno!

TËXO – Comme mai coscì allegro? Quarche bella novitæ?

MAXO – Ma comme, no ti te n'é accorta?

TËXO – De côse?

MAXO(LA CONDUCE PER MANO ALLA FINESTRA, LA APRE E, GUARDANDOFUORI…) Ecco a novitæ!

TËXO(GUARDA FUORI DALLA FINESTRA) No veddo ninte de speciale.

MAXO – Ninte?!?! Ma armeno ti senti quello che sento mi?

TËXO(TENDE LE ORECCHIE) Traffego, clackson, sirene, ninte de nêuvo, insomma.

MAXO – Ma no ti senti o sô ch'o crîa a tûtti de sciörtî de casa pe gôdise questi raggi câdi che t'asciûgan l'ûmiditæ in tö chêu ch'ha lasciou o lungo, triste, freido inverno… no ti senti i criî di figgêu che curan aprêuvo a-o ballon e se confondan co-i crî de röndaninn-e che prêuvan o primmo xêuo… no ti senti nell'äia o pröfûmmo dë rêuze de mazzo ch'o dixe che l'estæ a l'é a-e porte…

(SI SPORGE DALLA FINESTRA, INSPIRA PROFONDAMENTE MA SI RITRAE

SUBITO TOSSENDO) Mi sento solo spûssa de smog!

MAXO – Ma no ti devi "sentî" cö naso e manco co-e oëge… ma cö chêu…

TËXO – Me pâ che a cûra ricostituente a t'àgge fæto ben…

MAXO – Quella a m'ha cûrou o fixico…ti invece…


30


(INDICANDO I FIORI)

TËXO

(SI É CREATA UNA SITUAZIONE DI FORTE ATTRAZIONE TRA I DUE MA LEI SVINCOLA) Anchêu t'ho impastou duî gnocchi cö pesto, che te piaxan tanto edoppo gh'é 'na bella orata a-i færi ch'ha portou véj a moggé de tò figgio.

MAXO – E a crostâ co-a marmelata d'arbicocche, ti me l'hæ fæta?

(SCOPPIANO A RIDERE).

TËXO – Stanni tranquillo che pe-o "dessert" gh'aviâ zà pensou a tò spaximante.

Ma che belli fiori, son pe quarche occaxion speciale?

MAXO – Ninte de particolare, anchêu a l'é 'na bella giornâ e m'andava de portane ûn tocchetto anche in casa.

TËXO – Son contenta de vedde che ti t'é completamente rimisso… ormai semmo a-a fin dä cûra e o l'é ûn sollevo pe mi lasciâte in perfetta salûte.

MAXO – O l'é ûn sollevo lasciâme!?! No pensavo che ti ghe stesci coscì mâ chì con mi… anzi, me paiva o contraio…

TËXO – Mi chì no ghe staggo ben… ghe staggo beniscimo… purtroppo… Ma o mæ compito, ormai, o l'é finîo e tra quarche giorno doviô mette insemme i mæ quattro straççetti e trovâme quarche atro panê da punzeggiâ…

MAXO – Ma dove t'aniæ, fêua de chì? T'é sola a-o mondo…

TËXO – In quarche moddo fajô… (MAXO CAMBIA UMORE) Beh! Ôa perché ti fæ quella faccia lunga? T'éi coscì contento ûn momento fa che t'éi finn-a riuscio a mettime de bön umô.

MAXO – L'é che ormai me son abituou a tì, ä tò risata ch'a l'ìmpe questa casa côscì grande e côscì vêua. Tûtto ritorniâ comme primma… i giorni pægi ûn a l'atro senza avei a càrega pe isâte da-o letto a-a mattin ed affrontâ a giornâ.

TËXO – E ti creddi ch'a no segge a stessa côsa anche pe mi? A mæ risata ch'a te piaxe tanto l'ho ritrovâ doppo ûn mûggio d'anni solo chì, con tì, comme o piaxei de sentî o calore de 'na casa, e scrövî de poéi ancon provâ di affetti che credeivo morti.

MAXO – No me sön sbagliou… anche tì ti prêuvi e stesse emosciöin d'allöa!

TËXO(URLANDO) Sci! Sci! Ma no æmmo ciû sezz'anni, n'æmmo quæxi settanta!

Me sento confûsa, ridicola… No l'é giûsto provâ questi sentimenti ä nostra etæ!

MAXO – No l'é giûsto perde l'ûrtima occaxion che a vitta a ne regalla. Questo scì ch'o saieiva ûn peccou, anzi 'n'offeisa graviscima a l'amô e nöiatri no vöemo offende l'amô, vea?

TËXO – No.

(MAXO LE STRINGE LE BRACCIA, I VOLTI SI AVVICINANO SEMPRE PIÚ, LE LABBRA QUASI SI SFIORANO. SUONANO ALLA PORTA DRIIIN!!!

31


LOENSO – Papà, ma… ti stæ ben?

(TËXO SE LA RIDACCHIA).

SEMBRA MOLTO SOFFERENTE ED EMACIATO. É VESTITO DIMESSAMENTE)… sajeiva mëgio fâ 'n atro ciclo de puntûe.

(ENTRA MAXO, IL SUO ASPETTO BALDANZOSO É SVANITO. ma fòscia

TËXO – Beniscimo…

I DUE RITORNANO IN SÉ. TËXO VA AD APRIRE. MAXO COME ODE I CONVENEVOLI DEI FIGLI VA IN CAMERA SUA. ENTRANO CHECCO E LOENSO SEGUITI DA TËXO).

Scena 2

CHECCO – Éi zà apprêuvo a mangiâ?

TËXO – Stavo solo mettendo töa. Perché no ve fermæ con noiâtri? Vostro poæ o sajâ contento.

CHECCO – No, no, grazie, semmo solo passæ pe regolâ i conti. A cûra a l'é finïa…

TËXO – Zà, a cûra a l'é finïa…

CHECCO – E comme o sta o nostro marotto?

MAXO(BARCOLLA, LOENSO LO SORREGGE) Sci, sci, abbastanza… (LOENSO LO FASEDERE SUL DIVANO) abbastanza…

CHECCO – Ma mi no capiscio, a settemann-a passâ o me pajva coscì regaggïo e ôa o l'é ciû de là che de sà.

LOENSO – CHECCO! Ma côse ti dixi! Sajâ o primmo câdo! (GLI LANCIAOCCHIATACCE).

CHECCO – Ma o no dovieiva fâ l'effetto contrajo?

TËXO – Pe a veitæ'stamattin a presciön a l'éa ûn po' bassa, scià sà, o câdo o no ghe fâ guæi ben…

CHECCO(AL FRATELLO) E stemmo freschi se doppo duî meixi de puntûe o l'é redûto a quello moddo… e con quello ch'a costa a badante…

MAXO – Côse ti te lamenti anche se devo fâ 'n atro ciclo de puntûe? Intanto panê e palanche son i mæ.

LOENSO – Ma côse ti pensi, papà, o Checco o s'è espresso mâ, lé o se preoccûpava..

MAXO(SFREGANDO POLLICE E INDICE) Dö mæ panê, ho capïo…e mi o ringrazio tanto.

CHECCO – Scûsa, papà, se t'ho dæto questa imprescion ma l'é ûn periodo che son ûn po' nervoso.

32


MAXO – Quarcôsa che no va?

LOENSO – Oh, va! Va! Tûtto a ba.. a remengo, va!

MAXO – Spiêgæve mëgio.

TËXO(CAPISCE DI ESSERE DI TROPPO, VA IN CUCINA) Sciô commendatô, mi vaggo in cûxinn-a a finî de preparâ.

Scena 3

MAXO – Allöa?

CHECCO – Ecco… a facenda a l'é ûn po' complicâ… no so da che parte incomençâ…

MAXO – Prêva da-o prinçipio.

CHECCO(CINCISCHIA) Sci… ecco… ti veddi… de votte e côse no van comme ûn o se l'aspêta… e alloa poi o s'attrêuva…

LOENSO(SBOTTA) In tä cacca! (A CHECCO) Dôve o l'é finïo tûtto o tò coraggio, a tò spavalderia, eh? Ti balbetti comme ûnn-a figgetta! Digghelo!

Digghelo che semmo rövinæ e che t'é stæto tì a trasciname in questa situazion!

CHECCO – O pajva 'n affare coscì segûo…

MAXO – Se pêu savej côse l'é sûccesso?

LOENSO – L'èa ûn po' che o travaggio, in tö nostro negozio, o no giâva ciû. I fornitoî no ne davan ciû credito e i clienti diminuîvan giorno doppo giorno.

CHECCO – In tö nostro settore a concorrenza a l'é molto aguerrîa e, pe sopravvive, bezêugna investî, rinnovase continuamente ma e palanche éan restæ pôche. Ûn bello giorno incontro pe stradda ûn vêgio amigo de schêua, o stava chinando da ûn Mercedes da çinquantamilla euro. O m'ha contou d'avei fæto i dinæ in borsa e che o l'aveiva de informaziöin segûe in scê çerti titoli, ch'o l'éa 'n affare senza rischi, ecc… ecc… Insomma, ho coinvolto anche o Loenso e ghemmo dæto tûtti i nostri risparmi pe çercâ de rimette in pê l'azienda.

MAXO – No l'é o caxo che ti continui. Son segûo che o tò cäo amigo o l'ha brûxou o paggiasso.

LOENSO – Ti veddi? Scinn-a lé o l'ha capïo!

MAXO – Mîa, Loenso, o fæto c'agge settant'anni no vêu dî che segge abelinou!

LOENSO – Ma no… ma côse ti dixi… côse t'è capîo… no voeivo dî quello…

MAXO – Va ben, va ben, dagghe ûn taggio. E coscì ôa séi in tä bratta. Dö rèsto a no l'é a primma votta che ve ghe lêvo…


33


CHECCO – L'ûrtima votta a l'é stæta tûtta cörpa dö Loenso!

MAXO – E tì, pe no êse da meno…

CHECCO – Mîa che no semmo chì pe domandate ninte, t'é stæto tì che t'hæ voscio savéj.

MAXO – E voiatri no ve séi fæti pregâ a contâme tûtto ä spedïa.

CHECCO – Loenso, sajâ mêgio andâ a ciammâ o mêgo, me pâ ch'o l'agge proprio bezêugno de 'na bella vixita. Ciao.

LOENSO – Ciao, papà, se vedemmo. (CHECCO E LOENSO ESCONO BRUSCAMENTE).

Scena 4

TËXO(RIENTRA DALLA CUCINA PORTANDO UN GRILLETTO) Son andæti? Vêgni, assettite che son belli câdi.

MAXO – M'è passou l'appetitto, mangiô ciû tardi… E poi no vêuggio ciû che ti me ciammi "sciô commendatô" davanti a-i atri, manco davanti a-i mæ figgi! Son stûffo de questa commedia. Vêuggio che tûtti saccian che te vêuggio ben.

TËXO – Ti dixi de vöême ben e no ti t'é manco ricördou che giorno l'é anchêu.

(MAXO VA DAI FIORI E TRAE UN BIGLIETTO DA SOTTO IL VASO CHE CONSEGNA A TËXO LA QUALE LEGGE).

TËXO - "Mio dolce amore, questi fiori sono per augurati, oggi come allora, buon compleanno e oggi come allora vorrei tanto riassaporare la dolcezza del primo bacio".

MAXO - Aspêtavo de dâtelo doppo avéi bevûo quarche gotto de vin, fôscia aviæ trovou o coraggio…(SI GUARDANO TENERAMENTE E SI BACIANO CASTAMENTE).

TËXO(PRIMA CI STA, POI SI RITRAE) Ma côse l'é che femmo, ti me fæ perde a raxon!

MAXO – A côsa peggiöre che pêu sûccede no l'é perde a raxon, ma ritrovala…

TËXO – Basta, basta! Ma côse ti me fæ fâ!

MAXO – Perché, no te piâxe sentî o sangue ch'o scöre törna in të venn-e, no te piâxe sentîte o chêu in göa e quello brivido ch'o cûre zû pe-a schenn-a proprio comme allöa…

TËXO – Finiscila! Ti me piggi in gîo e mì no vêuggio söffrî… ä mæ etæ 'na delûxon d'amô a pörrieiva êsime fatale…

MAXO – Tëxo, a vitta a l'é comme ûn tocco de fûgassa bello câdo, duî morsci e a l'é zà finïa… Questo l'é l'ûrtimo boccon, ti vêu addentâlo con mì?


34


LE LORO TORTE VERSO MAXO) quæ a l'é a ciû bonn-a!

TËXO – Sci! Oh, Maxin, te vêuggio tanto ben! (SI ABBRACCIANO) Ma t'é proprio convinto che stemmo faxendo a côsa giûsta? Ma a gente, a no ne riâ apprêuvo? E i tò figgi comme a piggiân?

MAXO – No ti creddi che semmo abbastanza gréndi pe pöéj fâ quello che ne piâxe?

TËXO – O l'é proprio questo o problema… semmo troppo gréndi.

MAXO – Questo l'é assûrdo! Ciû passan i anni, ciû ti devi combatte pe fâ fâ bella figûa a tò famiggia e meno diritti ti conquisti pe tì. Ma poscibile che segge sempre tûtto dövûo? Che no pöêmo mai pensâ ûn po' anche ä nostra feliçitæ?!

TËXO – Ma tì, côse ti vêu esattamente da mì?

MAXO – No t'hæ ancön capjö? Mi vêuggio spösâte!

TËXO – Spösâme?! No pöêmo stâ insemme senza cömplicâse a vitta?

MAXO – Tëxo, mi son 'n ommo all'antîga, no me piâxan e convivenze senza a benedizion dö Segnô e poi, parlemmose ciæo, se dovesse anâmene primma mì, no creddo che i mæ figgi aviejvan troppi riguardi pe tì e questo no me fâjeiva stâ tranquillo. Cö matrimonio t'aviesci assegûou ûn teito in sci-â testa e no solo quello.

TËXO(CI PENSA) Va ben, mì te sposo ma solo a 'na condizion, che i tò figgi seggian d'accordio. No me và de intrâ in tä tò famiggia de prepotenza.

MAXO – Comme ti vêu tì… ghe parljô. Ôa m'è vegnûa 'na famme! Sciû, assettemmose. (TËXO APRE IL GRILLETTO, SUONANO ALLA PORTA. DRIIIINNN!!!) E chi o l'é questo rompi…

TËXO – Vaggo mì. (VA AD APRIRE, ENTRANO LISETTA E LUIGIA, OGNUNA CON UNATORTA).

Scena 5

LUIGIA – Oh, Maxin cao, scià me scûse tanto pe l'ôa inopportûnn-a, ma dovemmo risolve a-o ciû fïto 'n'importante question co-a sciâ Lisetta e l'ûnico ch'o pêu dâ ûn giûdizio sereno e imparziale scià l'é vosciâ.

LISETTA – Segûo, son d'accordo. O sciô Maxo o l'é ûn grosso estimatô dë nostre torte e no gh'é personna ciû esperta pe dâne ûn giûdizio. (PORGONO TUTTE E DUE

Pe piaxei, scià ne mange 'na fetta e scià ne digghe

LUIGIA – Scià se figûre che a scià Lisetta ha l'ha o coraggio de dï che mi i dôsci l'accatto zà belli fæti e allöa, pe dimostraghe che mì no ho bezêugno d'andâ da-o pastiççé emmo fæto in casa mæ ogni d'ûn 'na torta. L'é evidente che a mæ a l'é a ciû bonn-a ma a sciâ Lisetta a no vêu amettilo.


35


(A MAXO, PORGENDO LA TORTA)

LISETTA – No l'ametto perché no l'é véa! A sò torta, câ a mæ sciâ Luigia, a l'ha ûn gûsto ch'a no l'avieiva mangiâ manco Alifax, o mæ can, che pûre o l'é morto pe 'n'indigestion, tanto o l'éa ghiotto de dosci…(TRA SE) Se scrêuvo chi ghe-i dava…

(IMBARAZZO DI MAXO).

LUIGIA – E a sò, câ sciâ Lisetta, a l'é tanto soffice ch'a pâ impastâ in te 'na

bettonêa cö cemento!                                                                                                             Scià l'assazze, sciô Maxin,

solo ûn tocchettin…

LISETTA(PORGENDO LA TORTA VERSO MAXO) E dä mæ, che son a Lisetta, scià ne mangie pûre 'na bella fetta…

(MAXO É CON LE SPALLE AL MURO, NON SA CHE FARE).

TËXO – O sciô Maxo o sajâ feliçe d'accontentave, ma solo doppo ï gnocchi a-o pesto, vea, sciô Maxo?

MAXO – L'é vea, l'é vea.

LUIGIA – Oh, ma èi zà a tôa.

LISETTA – Oh, ma che mâdûchæ che semmo.

LUIGIA – No se ne semmo accorte.

LISETTA – Ghe-e lascemmo chì e tornemmo ciû tardi.

LUIGIA – Coscì scià l'assazza con tûtta calma e scià se ricorde, sciô Maxin, a mæ a l'é questa chì cö riçolin.

LISETTA – E a mæ a l'é da gûstâ senza fretta perché scià se ricorde ch'a l'é dä Lisetta.

(LUIGIA E LISETTA ESCONO -TEXO LE ACCOMPAGNA ALLA PORTA, SALUTI A SOGGETTO).

Scena 6

MAXO – Questo casegiâto o dêv'êse fæto con möin, câçinn-a e poexia, son tûtti poeti…

TËXO – I gnocchi son diventæ freidi, vaddo a scâdali (LI PORTA IN CUCINA).

MAXO(GUARDA SCONSOLATO LE DUE TORTE E COMMENTA) E ôa chi m'aggiûtta che no gh'é ciû Alifax? Han raxon quande dixan che o can o l'é o mêgio amigo dell'ommo! Meschinetto, o s'è sacrificou pe mì. Sajâ questo quande parlan della "dolce morte"?

TËXO(RIENTRA) T'hæ visto ch'aveivo raxon? O dessert o l'é arrivou e questa votta doppio. Però, pôvia béstia, o l'éa diventou tanto grasso ch'o no l'intrâva ciû manco in tä cuccia.


36


(SCRIVE LA RICETTA).

(GLI AUSCULTA LA SCHIENA)

TËXO

MAXO – Ma, secondo tì, perché a sciâ Luigia a s'ostinn-a a portame torte a ripetizion?

TËXO – Vanni là, che ti-o sæ beniscimo e te piâxe sentîtelo dï… a l'é innamöâ de tì!

MAXO – Mmmm… mi creddo ch'a vêuggie solo accalappjâ 'n ommo, o primmo che capita… l'é brûtto stâ da soli.

TËXO – Meglio soli che male accompagnati (VA IN CUCINA).

MAXO – Questo l'é poco ma segûo (PRENDE POSTO A TAVOLA).

(RIENTRA COI GNOCCHI, FA PER SERVIRE QUANDO SUONANO ALLA PORTA

DRIIIINNNN!!!!) Ma allöa o fan apposta! (VA AD APRIRE, RIENTRA CON IL MEDICO).

Scena 7

MEDICO – L'é permisso?

MAXO(A DENTI STRETTI) Ma prego, scià s'accomode, sciô mêgo.

MEDICO – Scûsæ l'ôa ma ho avûo 'na mattinâ infernale, son vegnûo sûbito appenn-a ho letto o messaggio dï sò figgi ch'ho attruvou sutta-a porta…Oh, ma stæ zà mangiando…

TËXO(RIPORTANDO I GNOCCHI IN CUCINA) Scià no se preoccûpe, sciô mêgo, stemmo solo faxendo e prêuve…

MEDICO(NON CAPISCE) Allöa, sciô Maxo, côse l'é che no và? I sò figgi sön molto preoccûpæ.

MAXO(ALLUDENDO AI LORO PROBLEMI FINANZIARI) Ah, de questo no ne dûbito!

Mah, no so, son ûn po' agitou, no riêscio a dormï…

MEDICO – Vedemmo 'n po' a prescion. (TIRA FUORI L'APPARECCHIO E LA MISURA).

A prescion a va ben.                                                                                                   Scià digghe trentatræ.

MAXO – Trentatræ, trentatræ, trentatræ…

MEDICO – Scià tïe fêua a lengua e scià digghe aaaaaaaaa…

MAXO – Aaaaaaaaaaaaa…

MEDICO – Me pâ che segge tûtto a posto… (FRUGA NELLA SUA BORSA) Ghe lascio queste pillole pe dormï, me raccomando, scià ne pigge solo ûnn-a, a l'é ciû che sufficiente. Pe o resto, femmo ancön 'na scàtoa de puntûe pe segûezza anche se me

pâ che scià no n'agge de bezeûgno…

MAXO – Sciô mêgo, zà che scià l'é chì vorrieiva approfittâne pe domandâghe ûn piâxei pe ûn mæ cariscimo amigo.


37


MEDICO – Scià me digghe, se posso…

MAXO – Ecco, veramente a l'é 'na côsa ûn po' delicâ… 'na côsa da ommi…

MEDICO – Scià digghe, scià digghe senza puja, son ûn mêgo, ne sento de tûtti i colori, no me meraviglio ciû de ninte, ormai…

MAXO – Questo mæ amigo o l'ha 'na çerta etæ ma de testa o l'é ancon ûn figgêu e cömme tûtti i zövenotti… co-i primmi câdi o s'è innamöôu.

MEDICO – Beato lé, a mì no me capita ciû da-i tempi do liceo… e quanti anni o l'ha, o sò amigo?

MAXO – I 'anta o l'ha passæ da ûn bello tocco!

MEDICO – Perché o no se rivolge direttamente a-o sò mêgo?

MAXO – A l’è ‘na dottoressa e parlâ de çerte côse no l'é façile. O se verghêugna.

MEDICO – Foscia incomenso a capï… o sò amigo o l'ha mîga bezêugno de quelle pillole color celestino dalle proprietà miracolose…?

MAXO – Ma comme scià l'ha fæto a capï coscì fïto?

MEDICO – Ghe l'ho dïto che son abituou a sentïne de tûtti i colori… e o celèste, ûrtimamente, o l'é diventou de gran modda… (HA CAPITO TUTTO. FRUGA NELLABORSA E TRAE UN FLACCONE DI PILLOLE) Oamigo o l'é proprio förtûnou, pecombinasion gh'ho ûn flacconcin apprêuvo, no se sa mai… (CENNO D’INTESA) Scià ne pigge… (SI CORREGGE) Scià digghe a quello sò cariscimo amigo de piggiâne solo mêza a primma vôtta e vedde l'effetto che fa e poi scià me sacce dï… quello che ghe diâ o sò cariscimo amigo… Bene, me fa piâxei vedde che, in fondo, scià no stà poi coscì mâ… (VA ALLA PORTA) Ah, ripensandoghe, pe quello ricostituente sajâ mêgio che scià ne faççe due scàtoe… (GLI SCHIACCIA DELL'OCCHIO IN SEGNO DICOMPLICITÁ) Arreveise, sciô Maxo, e scià ghe digghe a-o sò cariscimo amigod'anâghe cianin con quelle pillole… Ah, l'amour, l'amour, ç'est toujour l'amour!

(ESCE)

Scena 8

MAXO(SULLA PORTA DI CASA) Grazie, sciô mêgo, gh'ö djô, a-o mæ amigo, gh'ö djô… Ho puja ch'o l'agge capîo tûtto… (VA AL TAVOLO E VERSA UN BICCHIERED'ACQUA, PRENDE IN MANO I DUE FLACONI, FA UN PO' DI CONFUSIONE E INVECE DI APRIRE QUELLO DEL VIAGRA APRE QUELLO DEL SONNIFERO. INGOIA UNA PRIMA PILLOLA E POI, PER ESSERE PIÚ SICURO DELL'EFFETTO, UNA SECONDA. SENTE TËXO CHE ENTRA E RIPONE I DUE FLACCONCINI DENTRO IL CASSETTO DELLA CREDENZA).

TËXO(RIENTRA CON IL GRILLETTO DEI GNOCCHI) O se n'è anæto quello rompi…

MAXO – E perché ti dixi coscì o l'é ûn mêgo molto coscenzioso ch'o capisce i problemi di pazienti ä primma, o gh'ha l'êuggio clinico!

TËXO – Se ti-o dixi tì. Vêgni, assettite e speremmo ch'a segge a vôtta bonn-a.


38


(SBADIGLIO RUMOROSO, ESAGERATO)

(SBADIGLIA).

(LA STRINGE A SÉ).

(SI ACCOSTA A LEI E LA CINGE CON UN

MAXO – Lascia stâ i gnocchi, l'é passou o momento. (LA PRENDE PER MANO) Vêgni, assettemose ûn po' chì (SUL DIVANO) e parlemmo ûn po' dö nostro futûro. Ôa che ti gh'é tì me sajeiva câo fâ quarche cangiamento in casa, che sò… mette de tendinn-e nêuve, accattâ quarche mobile giûsto pe dâ ûn segno de novitæ, ecco, ghe son… côse ti ne dixi d'accattâ 'na nêuva "camera matrimoniale"?

TËXO – Me fan ûn çerto effetto quelle parolle…

MAXO – Mì ascì, me fan effetto… ma fïto sajâ realtæ!

TËXO – No corrî troppo! T'ho zà dïto che primma ti devi parlane co-i tò figgi.

MAXO – Va ben, va ben, ma che problêma gh'é? Sajan senz'âtro d'accordio… e, dimme ûn po', tì da che parte ti dormi, in sciä sinistra o in sciä drïta?

TËXO – E chi se-o ricorda ciû… l'é passou tanto de quello tempo da l'ûrtima vôtta ch'ho dormïo con 'n ommo!

MAXO – Natûralmente accattiêmo tûtta a giancâja nêuva… pensavo a quelli lensêu moderni stampæ con quelli belli fiorellin de tûtti i colori... pægi a-e fodrette… (GLI PASSA UN DITO NEI CAPELLI, LEI FA LA VEZZOSA) e in të cantie dö comò ti mettiæ i sacchetti de tîmo, che han quello profûmmo de pulïto che me piâxe tanto… l'é coscì bello infiâse in mêzö a quelli lensêu che san de bon… de intimo… e, scûsa se son ûn po' curioso ma, d'âtra parte, dovemmo incomençâ a conoscise mêgio… tì… comme ti dormi?

BRACCIO).

TËXO – Co-i êuggi serræ…

MAXO – Dai, sciû, che t'hæ capîo beniscimo… vêuggio dî… ti dormi cö pijama de flanella, cö baby-doll o… nûa?

TËXO(SI SCHERMISCE) Ma che cujoso impertinente, che t'é! Creddo proprio che ti doviæ aspêtâ a primma nêutte, pe gôdïte o spettacolo…

MAXO(LA SUA AVANCE SI FA PIÚ SERRATA) E no ti porriesci concédime

'n'anteprimma riservâ a ûn spettatô speciale comme mì?

TËXO(FINGE DI SCANDALIZZARSI MA IN REALTÁ NON VEDE L'ORA) Maxo, te pân proposte da fâ a 'na scignöa?

MAXO – Tëxo, son impaziente comme ûn figgêu piccin davanti a ûn pacco regallo fasciou con ûn bello fiocco rosso… no veddo l'ôa de vedde côse gh'é

drento…                                                                                                    Scûsa…

TËXO – I figgêu impazienti molto spesso se perdan o dôçe…

MAXO – Tanto a mì no me piâxe o dôçe! (L'ABBRACCIA, LA BACIA SUL COLLO EPOSA LA TESTA SULLA SPALLA).

TËXO(LANCIA UN URLETTO) Aaah! Ma comme t'é focoso! (MENTRE PARLA LOCULLA COME UN BAMBINO) No t'é proprio cangiou, t'é sempre comme allöa. Ûn po'


39


(SI RIPRENDE)

sfacciou, foscia, ma 'n'adorabile canaggia. Ti sæ, mì a-o contrajo de tì t'aveivo riconosciûo sûbito e comme t'ho visto me son sentîa o chêu in gôa, no riusciva manco a parlâ da l'emoscion. Che momento ch'o l'é stæto! Me son rivista davanti a-i êuggi a pellicola dä nostra stôja mai veramente conclûsa. E ôa, çinquant'anni doppo, son törna tra e têu ancon forti braççe che me fan tremâ o chêu proprio comme allöa. No l'é cangiou ninte! T'hæ raxon, l'é da stûpidi aspêtâ ancon…Maxo, t'hæ sentîo côs'ho dîto…? Sön prönta… (DOPO UN PO', VISTO CHELUI NON SI MUOVE PIÚ, LO CHIAMA PRIMA DOLCEMENTE FINO A SCROLLARLO

VIOLENTEMENTE SENZA OTTENERE ALCUNA REAZIONE) Maxin… Maxo…OhMaxo! Ooooh Maaaxooo!! (MAXO DORME BEATAMENTE. TËXO SI ALZA E LO STENDESUL DIVANO E, STIZZITA) Però allöa no ti dormîvi!!! (SPARECCHIA TAVOLA, APRE IL CASSETTO DELLA CREDENZA PER RIPORRE I TOVAGLIOLI E NE TRAE I DUE FLACCONCINI CHE GUARDA CON STUPORE. LANCIA UN'OCCHIATA A MAXO E SORRIDE)

E pöveo Maxo, t'hæ sbagliou flaccon, vëo? (VA IN CUCINA).

(MAXO FARFUGLIA MEZZE FRASI SCONCLUSIONATE E SI DIMENA NEL SONNO ASSUMENDO POSIZIONI LE PIÚ STRANE NON ESCLUSA UNA COL SEDERE ALL'ARIA SUL PUBBLICO. QUESTO PER DARE IL TEMPO A TËXO DI TORNARE CON UNA TAZZA DI CAFFÈ).

TËXO(SI SCARMIGLIA UN PO' I CAPELLI E SI SLACCIA IL PRIMO BOTTONE DELLA

CAMICETTA) Sciû, "Bello addormentou", béivi ûn po' de caffè ch'o t'addescia.

MAXO(TRANGUGIA LA BEVANDA E, PIANO PIANO, SI RIPRENDE) Côse l'é sûccesso?

TËXO(SI RIAVVIA I CAPELLI, SI RIALLACCIA IL BOTTONE DELLA CAMICETTA E,CON FARE SOGNANTE) Côse l'é sûccesso?!?! Ôa no fâ o modesto, ti sæbeniscimocôse l'é sûccesso!… Bello il mio Romeo…

MAXO – Ah! Allöa l'é andæto tûtto ben!

TËXO –Ti m'hæ fæto fâ ûn gïo in tö mondo dï sêunni… e cömme ti dormivi ben…

Vêuggio dï… mêgio de cöscì no ti pöeivi comportâte.

MAXO – Ah! (S'INNORGOGLISCE) E pensa che ä primma vôtta gh'é sempre ûn po' d'imbarazzo… sci, insomma, vêuggio dï che se pêu fâ de mêgio…

TËXO – Me l'auguro! (NOTA LA SORPRESA SUL VOLTO DI MAXO E, CON TIMIDEZZA,AGGIUNGE PRONTAMENTE) …De poêilo prövâ fïto…

MAXO – E, poi, dêvo êsime addormentou…

TËXO – Ciù che natûrale, doppo quell'esploxiön de pasciön!

MAXO – Ah! (TRA SÉ) Che miracoli ch'a fâ a scienza moderna! Però 'sté pillöe han ûn inconveniente… fan perde a memöia!

(SUONANO ALLA PORTA DRIIINNN!!! TËXO VA AD APRIRE E RIENTRA CON LISETTA, LA PORTIERA).


40


(TRAE UN

Scena 9

LISETTA – Oh, sciô commendatô, scià me scûse se son törna chì, ma no rexisto… devo savej côse sciâ l'ha decîso.

(DURANTE IL SEGUENTE DIALOGO TËXO RIPORTA IN CUCINA PIATTI E POSATE).

MAXO – Veramente, sciâ Lisetta, son stæto occûpou in faccende ciû importanti…

LISETTA – Scià lâsce perde a torta, scià se ricorda quande, tempo fa, gh'aveivo domandou de fâ parlâ mæ majo pe scrövî a chi éan dedicæ quelle poexie ch'o l'aveiva scrïto?

MAXO – Sciâ Lisetta, mi ho provou, ma no son rioscio a savej ninte… scià sâ, son côse delicæ, ghe vêu ûn po' de tatto, de pazienza, bezêugna aspêtâ o momento bon pe fâlo parlâ senza ch'o s'insospettisce.

LISETTA – Son vegnûa a dîghe de lasciâ perde, no serve ciû, ôa sò a chi éan dedicæ! Ho appenn-a trovou questo in tä stacca dä sò tûta da travaggio

FOGLIO DALLA TASCA).

MAXO – Scià ghe va a frugognâ in të stacche!?!?

LISETTA – Doviô ben controllâ se-o s'ascôrda quarcôsa, primma de cacciâ a rôba in lavatrice…

MAXO(TRA SÉ) Bella scûsa! E, scià perdunn-e a cojositæ, posso savej a chi éan dedicæ?

LISETTA – A mi!

MAXO – Eh?!? A vosciâ?!?

LISETTA – Scì, scià l'ha accapio ben, proprio a mì! A se intitola:

"Dedicata a Luisetta"

Socchiudo gli occhi ancora,

vedo un visin d'incanto,

oggi, ancor più d'allora,

Luisetta sei uno schianto.

Non rimarrà un sogno,

dolce, eterea mia Luisetta,

dell'amor tuo ho bisogno

il cuore non aspetta.

Sullo sfiorir dei giorni miei,

quando il dì porta l'imbrunire,

sempre con te rider vorrei

e tra le braccia tue anche morire.


41


MAXO

Son proprio ûn'ingrata. O me scrive poexïe d'amô e o no l'ha o coraggio de dâmele perché mì o piggio sempre in gîö… ghe diggo ch'o l'é ûn poeta da strapazzo e invece scià sente quante sentimento gh'é in queste parolle:

Non rimarrà un sogno,

dolce, eterea mia Luisetta,

dell'amor tuo ho bisogno

il cuore non aspetta.

O porriâ mai perdonâme? (SINGHIOZZA).

(HA ASCOLTATO CON MOLTA ATTENZIONE MA HA UN'ESPRESSIONE POCO CONVINTA) Posso veddila? (LISETTA GLIELA PORGE E LUI LA TIENE).

LISETTA – Allöa quande o me çercava o l'éa sincero, o me voeiva proprio ben! E mì che l'ho sempre respinto! Comm'o deve avei sufferto, pôveo ommo! (SI SOFFIAVIOLENTEMENTE IL NASO) E ôa comme façço? No posso mïga dïghe che hoattrovou a sò poexïa mentre ghe ravattâvo in të stacche dë brâghe! Côse scià me conseggia, sciô commendatô?

MAXO – Scià no ghe digghe ninte! O se sentiejva in imbarazzo. Scià se limite solo a cangiâ o sò comportamento in tï sò confronti, ôa che scià sà ch'o l'é ancon sinceramente innamöuo de vosciâ. Sciâ ghe faççe capï co-i fæti che anche pe vôsciâ l'amô o no l'é finïo.

LISETTA – Scì, scì, scià l'ha raxon, fajô coscì! Grazie, sciô commendatô, grazie e scià me scûse ancon dö distûrbo.

MAXO – Allöa, pe a torta, no v'interessa ciû o mæ giûdizio?

LISETTA – Scià ghe digghe pûre ä sciâ Luigia ch'a l'é a sò, quella ciû bonn-a. Pôvea donna, anche lé a l'ha diritto a quarche soddisfazion; mi gh'ho zà l'amô!

(FA PER USCIRE MA, COME MAXO APRE LA PORTA, ENTRA GIOBATTA).

Scena 10

GIO – Scià scûse, sciô commendatô, a l'é mïga chì mæ moggê?

LISETTA – Son chì, Battin, ti me çercavi?

GIO – A l'é a sciâ Luigia ch'a te çerca… Côse t'æ dïto?

LISETTA – Se ti me çercâvi.

GIO – No, doppo…

LISETTA – Battin…

GIO – No ti me ciammavi ciû coscì da-i tempi ch' andâvimo in Cianderlin co-a Vespa…


42


(INDICA IL DIZIONARIO)

Scena 11

Côse scià gh'ha dæto da béje?

LISETTA – Ôa che vegne e belle giornæ porriêscimo rifâla 'na gïta comme a-i belli tempi…

GIO – Mì e tì in Cianderlin co-a Vespa?… Lisetta, vanni che gh'é a sciâ Luigia ch'a t'aspêta, mi devo parlâ ûn momento cö sciô commendatô.

LISETTA – Côro, ma primma dimme côse ti vêu che te faççe de bon da mangiâ? Duî friscêu de baccalà che sò che te piaxan tanto? E poi o læte dôçe frîto?

GIO – Ma se t'hæ sempre preparou senza domandâme ninte!

LISETTA – Da anchêu se cangia. D'ôa in avanti ä seja ti me scriviæ a lista de quello che ti dexideri pe o giorno doppo… E questo o l'é solo l'inizio. Fanni fïto, Battin, che te prepâro 'na sorpreisa, (GLI FA GANASCINO) bello o mæ stellin… (ESCE).

GIO(É ESTEREFATTO)

MAXO – Ninte alcoolici. A l'é solo contenta perché a l'ha trovou a sò poexia "dedicata a Luisetta"…

(GIO SI FRUGA FRENETICAMENTE IN TUTTE LE TASCHE DELLA TUTA).

MAXO(MENTRE PRENDE UN DIZIONARIO GENOVESE-ITALIANO) Troppo tardi, l'é zà passou l'infallibile ispetô Lisetta. Comm'a se ciamma, esattamente sò möggê, sciô Giobatta?

GIO – Elisabetta.

MAXO – Elisabetta, che bèllo nomme. (SFOGLIA IL DIZIONARIO) Questo o l'é o "Casaccia" a Bibbia dï dizionâi zeneixi. Vedemmo ûn po' comme se dixe in zeneize Elisabetta. Isabella, Zabella, Elisa, Isotta, Lisa, Lisin, Lisetta. Strano, no gh'é Luisetta! Vedemmo ûn po' sotta Luisetta. Ecco, Luisa, Ludovica, Gigia, Luiginn-a, Luigia. Toh, proprio comme a vïdua dö cian de dâto ch'a me impe de dôsci… Mi o diggo sempre che bezêugna conosce ben e nostre reixe pe savéj chi semmo! So moggé, fortûnatamente pe voscià, ha l'ha e ide-e ûn po' confûse, a l'é convinta che ciammâse Lisetta o Luisetta segge a stessa côsa e, invece, comme emmo visto, no l'é coscì! Vea, sciô Giobatta? (GIO É MOLTO IMBARAZZATO) Però 'na cujositæ scià me-a deve levâ. Visto che o sò iteresse o l'é pe-a vidua dö cian de

dâto, comme dimostran i papê,                                                                                                     perché scià çerca sò

möggê?

GIO – Sciô commendatô, vosciâ sciâ l'é 'n ommo de mondo, scià o sa comme van queste côse…

MAXO – Foscia… ma scià me-o spiêghe vosciâ…

GIO – A l'é stæta 'na donna a scrîve: "Il matrimonio è la tomba dell'amore!" Probabilmente a l'intendeiva che a monotonia dä convivenza asmorta o dexidëio e che, de votte, basta 'na novitæ pe riaççendilo anche in casa…

43


Scena 12

LUIGIA – Son chì pe ringrazialo tanto, sciô Maxin. A sciâ Lisetta ha m'ha dïto che scià l'ha scelto a mæ törta e questo me impe de giöia! Comme posso dimostrâghe tûtta a mæ riconöscenza? (AVANZA PROVOCANTE).

MAXO – Veramente son mì che dêvo dâghe ûn premio. LUIGIA – Ûn premio?!?! Oh, che bello! E de côse se tratta?

MAXO – Scicömme sò che scià gh'ha 'n animo poëtico, gh'ho scrïto 'na poexïa tûtta pe vôsciâ…

LUIGIA – Scià no pöejva fâme ûn regallo ciû gradïo! Scià me-a digghe!

MAXO - (PRENDE IL FOGLIO DI LISETTA ED INIZIA A DECLAMARE LA POESIA DIGIOBATTA).

"Dedicata a Luisetta"

Socchiudo gli occhi ancora,

vedo un visin d'incanto, oggi, ancor più d'allora, Luisetta sei uno schianto.

Non rimarrà un sogno, dolce, eterea mia Luisetta, dell'amor tuo ho bisogno il cuore non aspetta.

( LUIGIA É VISIBILMENTE IMBARAZZATA E, IMPROVVISAMENTE,  URLA…).

LUIGIA – A torta! A torta! Me son ascordâ a torta in tö forno! A me brûxa! MAXO – Ma, sciâ Luisetta, scià no vêu sentî comme-a finisce?

LUIGIA – Devo andâ! Devo andâ! A me brûxa! (LUIGIA ESCE).

MAXO – Luisetta, sei più veloce di una saetta!

(USCENDO LUIGIA IMPATTA CONTRO CHECCO E LOENSO CHE ENTRANO PORTANDO I CAVOLINI CON LA PANNA - BATTUTE A SOGGETTO).

(SALUTI A SOGGETTO, ESCE GIO).

APRIRE. ENTRA LUIGIA. TRA LEI E GIO SI CREA UN FORTE IMBARAZZO.) proprio andâ.

MAXO – Mi alloa son stæto affortûnou, essendo de longo in gïo no ho avûo tempo d'annojâme de mæ möggê.

GIO – Sciô commendatô, scià l'ha intenzion de dïghelo?

MAXO – A sò möggê? E pærdime quelli êuggi da gazzella innamorata? Ah, no!

GIO – Grazie, sciô commendatô. (SUONANO ALLA PORTA DRIIINNN!!! MAXO VA AD

Beh, ôa devo


44


Scena 13

CHECCO – Eh! Che moddi! Côse ghe brûxa, a casa?

MAXO – No, a coscienza!

LOENSO – T'émmo portou i cavolini co-a panna comme tûtte e domeneghe.

MAXO(HA UN ATTIMO DI PERPLESSITÁ) Cäi mæ figgi l'é arrivou o momento de fâve 'n'importante confescion, assettæve: mì, i cavolini co-a panna, i detesto! Comme detesto tûtti i dosci!

CHECCO – O bèllo Segnô, che puja ti m'hæ fæto piggiâ! Chissà côse me credeivo. Ben, anche mì te devo confessà 'na côsa, ch'a l'éa 'na bella angosciata portâteli tûtte e domeneghe.

MAXO – Ti veddi? De votte semmo sc-ciâvi dë convezioin. No l'é mêgio parlâse ciæo e çercâ de capïse, invece de reçitâ ûn ruôlo?

LOENSO – Papà, comme ti dïxi ben! E, visto che semmo in tema de confescioin, anche noiâtri aviêscimo quarcôsa de veramente importante da dïte.

MAXO – Anche mì, anche mì.

CHECCO – Alloa parla primma tì.

MAXO – No, no! Doppo de voiâtri.

CHECCO – Sci, insomma… voeivimo dïte che… che…

LOENSO – Gh'emmo 'n'istanza de fallimento… semmo arroinæ!

MAXO – A questi punti?!?!

CHECCO – N'han zà portou via i mobili e fito tocchiâ ä casa.

LOENSO – Doviemo andâ a stâ in affitto in quarche casa do Comûne, se ne-a dajan! Côse diêmo ai nostri figgi? Che verghêugna! Che verghêugna!

MAXO – A quante ammonta o debito?

CHECCO – Circa ûn milione de euro…

MAXO – Éi provou a domandâ aggiûtto a-e banche?

LOENSO – Son proprio loiatre che ne fan fallî!

MAXO – E te pàjva… Son segûo ch' éi zà escugitou ûn scistema pe vegnîne fêua…

CHECCO – Be', noiâtri pensâvimo che, ormai, t'hæ 'na çærta etæ, e ciû ti væ avanti co-i anni, ciû t'hæ bezêugno de quarche d'ûn ch'o te stagghe a prêuvo. Mi e a Loenso sajescimo ciû tranquille aveite sotta-i êuggi e, coscì, pensâvimo che ti


45


porriesci vegnî a stâ da noiatri, ûn po' con ûn, ûn po' con l'atro. E moggê sajan contente.

MAXO(DONDOLA LA TESTA DA DESTRA A SINISTRA) Comme 'na balla da tennis… Ma s'anæ a stâ in të quelli piccoli appartamenti dö Comûne, no ghe sajâ manco 'na stanziëta pe mì.

LOENSO – No sajeiva necessajo se poêscimo tegnïse i nostri scîti… MAXO – E i creditoî con côse i paghæ?

CHECCO – Ma çerca de raxonâ! Côse ti te ne fæ de vîve in t'n'appartamento coscì grande. Solo co-i dinæ dë speise d'amministrazion che ti paghi chì ti porriesci piggiâne ûn in affitto ûn po' ciû piccin…(CERCA DI RIMEDIARE ALLAGAFFE) se proprio no ti voesci vegnî a stâ con noiâtri… e co-i dinæ da vendita dequesto ti porriesci…

MAXO – Riportave all'önô dö mondo…A parte o fæto che chì ghe son tûtti i mæ ricordi ciû câi con vostra moæ, anche mì devo dîve quarcôsa de veramente importante… vêuggio repiggiâ möggê!

CHECCO – LOENSO – Ehhh??? Côse t'hæ dïto???? MAXO – E no ho nisciûnn-a intenzion de sloggiâ da casa mæ!

CHECCO – Ecco perché t'hæ accatou o computer, pe navegâ in Internet e ficcâ o naso anzi i êuggi in quelli siti da sporcacioin! E döve ti l'hæ conosciûa, in scë quarche chat di cuori solitari?

MAXO – No, l'ho conosciûa chì, in casa mæ.

LOENSO – A Jole! A nessa dä portêa! Quella sciacquetta a l'é tornâ chì d'arescoso e a t'ha imbarlûgou co-i sò argomenti! (FA SCROLLARE IL PETTO) Ma a l'é troppo zövena, pe tì!

MAXO – A no l'é lé.

CHECCO – Ma chì in casa ghe bazziga solo a… CHECCO – LOENSO – A Tëxo!?!?!?!

MAXO – Ôa no stæme a dî ch'a l'é troppo zövena anche lé!

CHECCO – Ma a Tëxo a l'é… a l'é… (NON SA CHE DIRE).

LOENSO – O l'ha raxon o Checco, a Tëxo a l'é… a l'é…

MAXO – 'Na brava donna e mi ghe vêuggio ben! Ho avûo duî meixi de tempo pe conoscila, anzi, sajeiva ciû giûsto dî çinqant'anni ciû duî meixi, e non vêuggio ciû aspêtâ!


46


(LI ACCOMPAGNA ALLA PORTA, CHECCO

CHECCO - Bell'egoista, che t'é! Ti pensi solo a tì! No t'importa se i tò figgi son ä canna dö gasse! T'hæ sempre misso i tò interæsci davanti a tûtti. Sempre in gïo pe-o mondo a fâ baldoria co-e tò attricette e nostra möæ a rôdïse o fighæto e fâ a vidua-gianca. Quante votte l'ho sentîa cianze serrâ in tä sò stanzia!

MAXO – No ve permetto de giûdicâ i sentimenti che me ligavan a vostra möæ. Voiatre no poêi manco immaginâ o ben che se voêvimo. E ôa, scûsæme ma me sento ûn po' stanco, ho bezêugno de riposâ.

E LOENSO ESCONO).

Scena 14

TËXO(ENTRA - É VESTITA PRONTA PER USCIRE, CON UNA BORSETTA AL BRACCIO.

ÉMOLTO SERIA) Sciorto, ma törno primma che posso.

MAXO – Dove ti væ? Se no son indiscrêto? TËXO - A çercâ casa.

MAXO – T'hæ sentïo a nostra discûscion, vea? TËXO – Senza voêi… criâvan comme aquile…

MAXO – Alloa t'hæ anche sentïo côse gh'ho dïto. Perché ti te ne vêu andâ?

TËXO –Ti t'ascordi quello che mi ho dïto a tì… No vêuggio intrâ a fâ parte dä tò famiggia co-a prepotenza.

MAXO – A mæ famiggia, ôa, t'é tì!

TËXO – E savej che son a causa dä rottûa co-i tò figgi? No sajeiva ciû serena.

E poi han veramente bêuzegno dö tò aggiûtto e questo appartamento, pe loiatri, scignifica a salvezza.

MAXO – Perché, pe noiatri no?

TËXO – Loro gh'han tûtta a vitta, davanti… noiätri, ormai… Pensavo d'andâ a vedde se gh'han posto a-o Don Orion, in C.so Europa. Dixe a Lisetta, a portêa, ch'a gh'ha misso i sò genitori e che ghe stan molto ben. Pensa, gh'han adreitûa 'na belliscima stanzia matrimoniale tûtta pe lô. Be' ôa vaddo. Ciao. (TËXO ESCE).

Scena 15

MAXO(É MOLTO ABBATTUTO.VAGA PER LA STANZA FINO A PRENDERE ILRITRATTO DI DELIA E POSARLO SUL TAVOLO, DOVE SI SIEDE. PARLA ALLA FOTO) Ecoscì ti te serâvi in tä stanzia e ti cianzéivi. Questo no ti me l'hæ mai dïto. E ti suffrïvi pe côrpa mæ. T'aviæ pensou che in mêzo a tûtte quelle attricette, comme dixe o Checco, no t'éo fedele…

DELIA(ARRIVA, NON VISTA, ALLE SPALLE DI MAXO) No, questo no l'ho mai pensou.


47


(LENTAMENTE SI UNISCONO IN UN LUNGO, TENERO ABBRACCIO).

MAXO(HA UN SUSSULTO, MA NON SI STUPISCE PIÚ DI TANTO) Ôa no gh'é manco ciù bezêugno dä candeja rossa, pe sentïte.

DELIA – No l'é grazie a-e candeje che mì e tì se poêmo ancon parlâ, ma grazie a quello sentimento ch'o ne ûnisce. Manco a morte a l'é riuscïa a streppâ quello fî söttî. E sciccomme questa a l'é l'ûrtima votta che se sentimmo, ôa ti me pêu anche vedde!

MAXO(QUESTA VOLTA BALZA IN PIEDI  SPAVENTATO E  SI  GUARDA ATTORNO)

Delia, oh, Delia… comme t'é bella… proprio comme alloa… Ma comme mai, questa votta, … stâvo pe dï "in carne ed ossa", scûsime, l'emoscion.

DELIA – O momento o l'é importante. Son chì pe aggiûttâte a fâ a scelta giûsta.

Te vêuggio troppo ben e ghe têgno ä tò feliçitæ.

MAXO – Ma no ti veddi comme l'é faticoso êse feliçi! Quande ti creddi d'avéila missa a-o segûo in tö sacco, a feliçitæ, a sciorte comme ægua da tûtte-e parti e a se spàntega pe-a têra.

DELIA – Invece de mettila in tö sacco, prêuva a mettila drento a-o chêu. Ti pêu stâ segûo che no existe posto ciû indicou pe conservâ i nostri sentimenti ciû câi.

MAXO – No capiscio…

DELIA – Vêuggio dï che no ti pêu pretende de imbrigliâla, de domâla. A le lé ch'a sceglie dôve stâ de casa e a l'ha solo bezêugno de trovâ ûn chêu grande e generoso.

MAXO - Ûn chêu grande e generoso… foscia incomenço a capï… Alloa, se no ti cianzeivi perché t'éi giôsa, quæ o l'éa o motivo?

DELIA – Perché sentivo troppo a tò mancanza, aveivo troppa nostalgîa de tì e ne soffrivo comme 'na despeâ, finn-a a-o punto de stâ mâ…

MAXO – Oh, Delia, perché no ti me n'hæ mai parlou? Perché no ti m'hæ mai dïto che ti soffrivi coscì?

DELIA – Te veddeivo troppo feliçe dï tò sûccessi e questo o me rendeiva orgogliosa de tì.

MAXO – Primma ti dïvi ch'a l'é l'ûrtima votta che se poemo parlâ… perché?

DELIA – Perché fïto no t'aviæ ciû bezêugno de mì, ne son segûa. Ghe sajâ 'n'atra personn-a ch'a piggiâ o mæ posto in quello chêu grande e generoso…

MAXO – Scì, l'é véa, 'n'atra personn-a a ghe sajeiva, ma…

DELIA – Son segûa che ti saviæ fâ a scelta giûsta…

MAXO - Ma se no se poêmo ciû parlâ, armeno te posso abbraççâ pe l'ûrtima votta?


48


DELIA – Ôa devo proprio andâ. (PRIMA DI SPARIRE COMPLETAMENTE) E ricordite, lasciû fémmo tûtti o tïfo pe tì, anche o Prinçipâ… (INDIETREGGIA FINO A SPARIRE).

Scena 16

(MAXO VAGA PER LA STANZA E POI VA IN CAMERA SUA).

(ENTRA TËXO. RACCOGLIE LE SUE  COSE IN GIRO PER LA STANZA. ENTRA MAXO).

MAXO – Oh, t'é zà chì. T'hæ fæto fïto.

TËXO – Ho incontrou a sciâ Lisetta, a portêa, ch'a l'ha fæto tûtto lé, pe telefono. M'aspêtan 'staseja…

MAXO – Alloa t'hæ deciso…

TËXO – Scì, creddo ch'a segge a côsa giûsta da fâ. Be', ôa vaggo a piggiâ a valige.

(VA IN CAMERA SUA).

(ANCHE MAXO VA IN CAMERA SUA).

(DOPO UN PO' RIENTRA TËXO CON LA VALIGIA CHE POSA IN MEZZO ALLA STANZA ED ASPETTA MAXO PER SALUTARLO – QUASI SUBITO DOPO RIENTRA MAXO CHE INDOSSA UN SOPRABITO, ANCHE LUI CON UNA VALIGIA IN MANO).

TËXO – E dove ti væ con quella valige?

MAXO – No t'hæ dïto che in quello posto ghe son de belliscime stanzie matrimoniali? Ti creddi che ghe l'avjan ûnn-a anche pe noiatri?

TËXO – Oh, Maxin, te vêuggio tanto ben!

MAXO – Anche mì, Tëxo… anche mì… (LA PRENDE PER MANO E SI ALLONTANANOLENTAMENTE VERSO LA COMUNE GUARDANDOSI NEGLI OCCHI, OGNUNO CON LA PROPRIA VALIGIA MENTRE, AL SUONO DI UNA MUSICA STRUGGENTE, CALA IL SIPARIO SULLA…).

fine

della

commedia


49